Zrovna jste se s partnerem božsky pomilovali. Jenomže místo abyste se mu po slastném zážitku schoulila do náruče, zavalí vás divný pocit: „Tak počkat. Tady něco nehraje. Milování přece nebylo na programu!“ A jak by taky mohlo, když jste na sebe předtím hodinu jedovatě štěkali!
Je taková forma usmíření vůbec v pořádku? Neměla byste jít trucovat do koupelny, aby pochopil, že malér takhle snadno nevyžehlí? Anebo s ním zůstat v peřinách a na nic už nemyslet… „Nad vaším hněvem ať slunce nezapadá,“ citují občas faráři při svatebním obřadu. Myslí tím, že nemáte usínat vedle sebe pohádaní? Navádí snad i bible k usmiřování sexem?
Prostě se to stalo.
Štve vás pomyšlení, že jste se v amoku nedokázala ovládnout. Jak k sexu vůbec mohlo dojít? Nejdřív jste ho coby svého protivníka v hádce z duše nenáviděla, a pak jako by vaše tělo zešílelo? Tak nějak. „Při konfliktu lidé vylučují stresové hormony, reagují agresivitou nebo naopak lítostivě. Jde o aktuální reakci na hádku, která odpovídá osobnosti a naučeným vzorcům chování daného jedince,“ vysvětluje Laura Janáčková z pražského Institutu partnerských vztahů.
Možná jste byla tou pasivnější hráčkou, která vývoji hádky nechala volný průběh. V tom případě jste už nejspíš poznala, že muži od přírody berou sex jinak než vy. Sáhnou po něm jako po prášku na uklidnění, což nejspíš souvisí i s nespravedlivým faktem, že dosahují výbuchu slasti na rozdíl od spousty žen celkem snadno. Pokud se tedy váš milý dostane do problémů, sex s nadšením uvítá, zatímco vy na něj nebudete mít nejmenší pomyšlení. Takže i když vám tahle situace nebude po chuti, zkuste ji aspoň trochu respektovat, protože když už jste milého do své jeskyně pustila, bylo by nefér na něj pustit další sprchu výčitek.
