Aby mohly děti i po rozvodu rodičů vyrůstat v co nejstabilnějším prostředí, je mezi bývalými partnery klíčové domluvit se ve věcech péče a výchovy a tuto domluvu respektovat.
Komunikace je základ
Psychologové se shodují, že fungující komunikace je v rodičovství po rozvodu základem a pro její hladký průběh doporučují:
- Minimalizujte emoce: Snažte se udržet diskuze s expartnerem ve věcné rovině. Konflikty řešit bez hádek, a pokud víte, že to nesvedete, raději mu napište.
- Stanovte si komunikační kanály: Používejte např. WhatsApp, SMS nebo aplikace jako OurFamilyWizard, které umožňují efektivní a přehlednou výměnu informací. Dobře ale zvažte, co napíšete, jelikož to může být kdykoliv použito.
- Pravidelnost: Dohodněte se na pravidelných časech pro výměnu informací o dětech, např. každý týden ve stejný den.
- Hrajte fér: Sdělení zásadní věci, jako je třeba změna předávání či nenadálé události, nenechávejte na dětech, ale komunikujte přímo s druhým rodičem.
Pravidla pro péči
Pravidla mají být jasná a srozumitelná a oba je musí respektovat. Klíčové je:
- Rozdělení povinností: Oba rodiče by měli nést odpovědnost za školní záležitosti svých dětí, zájmové kroužky, zdravotní péči i zábavu.
- Dodržování režimu: Střídavá péče vyžaduje přesně stanovené časy a dny, kdy jsou děti v péči matky nebo otce.
- Společné hodnoty: Dohodněte se na základních zásadách výchovy.
Když jeden porušuje pravidla
Pokud jeden z rodičů pravidla nedodržuje, může to poškodit nejen druhého rodiče, ale především děti. V takovém případě odborníci doporučují:
- Buďte otevření: O problémech mluvte co nejdříve, snažte se je řešit v klidu.
- Zkuste mediátora: Nezávislá osoba, jako psycholog nebo poradce, může pomoci situaci rozklíčovat a konflikt vyřešit.
- Právní kroky: Když porušování pravidel přetrvává a atmosféra houstne, zvažte konzultaci s právníkem nebo soudní úpravu péče.
Pro děti je důležité, aby cítily lásku a stabilitu obou rodičů, a ne aby stály uprostřed jejich konfliktů. Děti si zaslouží šťastné dětství, i když jejich rodiče už spolu nežijí.
Péče jednoho rodiče o děti
V tomto uspořádání žijí děti s jedním rodičem, zatímco u toho druhého jsou například každý druhý víkend a třeba jednou týdně odpoledne. Hlavní odpovědnost za každodenní péči, jako je příprava do školy, organizace kroužků či návštěvy lékařů, leží většinou na rodiči, se kterým děti bydlí. Podíl druhého rodiče na těchto povinnostech závisí především na vzájemné dohodě.
Často se však druhý rodič zaměřuje spíše na trávení volného času s dětmi, což může být pro děti cenné, ale náročnější pro rodiče, který zajišťuje každodenní péči.
Střídavá péče o děti
Střídavá péče je forma rodičovské péče, při které se oba rodiče rovnocenně podílejí na výchově potomků. Děti tráví stanovený čas u každého z rodičů – například týden u matky a týden u otce. Cílem střídavé péče je zajistit, aby si děti udržely blízký vztah s oběma rodiči i po rozvodu.
Vyžaduje však dobrou komunikaci mezi rodiči, jasně daná pravidla a respekt k potřebám dětí. Pravidelnost a stabilita jsou klíčové pro to, aby děti měly pocit bezpečí a neprožívaly zbytečný stres.
Příběh čtenářky: Když naschvály zasáhnou děti„S Robertem jsme byli spolu devět let. Po rozvodu jsme se dohodli na střídavé péči o naše děti – sedmiletou Lauru a pětiletého Samuela. Na papíře to vypadalo jako ideální řešení, ale realita je úplně jiná,“ začíná svůj příběh Jana. „Robert se podle mě rozhodl, že mě bude „trestat“ za to, že jsem od něj odešla. Takhle to aspoň cítím. Dělá sice drobné, ale velmi vyčerpávající naschvály. Když si děti přebírám, často nemají své oblíbené hračky nebo třeba teplejší oblečení na zimu, o kterém ví, že potřebují. Když se ho zeptám proč, jen pokrčí rameny a řekne, že to není tak důležité.“ Jana popisuje, že děti bývají po návratu zmatené a často si stěžují, že s sebou nemají to, co chtěly. „Samy si to ještě neumějí ohlídat, takže je to vždycky na mně. A to není jediný problém. Robert s nimi tráví čas výhradně tak, aby byl vždy za „hodného“ tátu. Hrají hry, chodí na výlety, jezdí do aquaparků. Co je ale potřeba řešit, to vůbec neřeší,“ říká Jana a dodává: „Samuel musí každý den procvičovat logopedii. U Roberta to ale nedělají, i když ex tvrdí opak. A Laura by měla pravidelně nahlas číst, ale podle ní na to „u táty nebyl čas“. Tak je to vlastně se vším, co je důležité, ale ne úplně zábavné.“ Jana má pocit, že na ní zůstává veškerá zodpovědnost. „Když děti přijedou ke mně, musíme dohánět, co u Roberta zanedbaly. Jenže to se jim samozřejmě nelíbí. U mě je to logopedie, škola a pravidla, zatímco u táty je to zábava. Já jsem pak ta přísná a on ten, kdo je za hrdinu.“ Situace se ještě zhoršila, když Robert začal sabotovat další důležité věci. „Nepřivedl Samuela na kontrolu k logopedovi, protože prý měli „něco důležitého“Odmítl podepsat formuláře, které Laura potřebovala do školy. Připadám si, jako bych pořád musela hasit požáry, které zbytečně vznikají. Všechny povinnosti padají na mě a mám strach, že to nakonec ovlivní i vztah dětí ke mně,“ říká Jana zoufale a přemýšlí, jak situaci řešit, aby její děti nemusely nést důsledky Robertova chování. „Nechci dětem ubližovat, ale zároveň už nemůžu být tou, na které vždycky všechno zůstane.“ |