Je to jeden z nejběžnějších pocitů, který zažívá každý z nás. Někdo se mu ale až příliš poddává. Pak se obavy z odmítnutí změní v noční můru, která dokáže člověku zkazit celý život.

Je správné chovat se tak, abyste odmítnutí nemusela zažívat. Ale pravda je taková, že zcela vyhnout se mu nedokáže nikdo. Alespoň párkrát se to prostě stát musí. A ano, není to vůbec příjemné.

Vždyť podle vědců odmítnutí spouští v mozku úplně stejné procesy jako fyzická bolest. I proto si člověk mnohdy vsugeruje, že nic podobného už nechce prožívat. Pokud tomu podléhá v běžné míře, je vše v pořádku.

Někoho ale strach z odmítnutí pronásleduje. Aby ho nezažil, předstírá, že je někdo jiný, schovává se i sám před sebou a každý den je naplněný falší a přetvářkou. Nic se tím ale nezlepší, naopak. 

Tento ochromující pocit se časem jen zhoršuje a pokud se s ním nic nedělá, dokáže přerůst ve velké psychické problémy. A to je přesně to, čemu chceme předejít. Zbavit se ho totiž můžete i vy sama - chce to jen naučit se pracovat sama se sebou.

Začněte tím, že nastavíte světu kolem zrcadlo. Uvidíte v něm, že odmítnutí je běžná zkušenost každého člověka. „Stejně tak i strach z něj zažívají nějakým způsobem všichni, jen mu někteří tolik nepodléhají,“ přikyvuje psychoterapeut Brian Jones.

Za odmítnutí se totiž dají požadovat běžné situace, které jsou pro mnohé normální. „Mezi nejčastější patří třeba to, že přítele pozvete někam na drink a on se ani neozve zpátky. Klasikou je pak to, když lákáte dívku na rande a ona vám dá košem. Stejně obvyklé je i nedostat pozvánku na třídní večírek,“ vypočítává odborník.

Původ všeho zla

Stejně jako mnoho špatných vlastností i tato má často původ v dětství. Mnohdy jí trpí lidé, kterým rodiče všechno zakazovali, vůbec jim nenaslouchali a nedávali jim prostor. Ale pozor - na druhou stranu se do této spirály dostanou také jedinci, kteří všeho měli naopak až moc. Rodiče je rozmazlili, neustále jim tvrdili, jak jsou dokonalí a oni pak neustáli srážku s realitou, kdy vyšlo najevo, že tak skvělí zase nejsou.

Dalším důvodem bývá také nízké sebevědomí anebo špatné a stále se opakující předchozí zkušenosti (které ke snížení víry v sebe logicky také vedou). 

V neposlední řadě je to upínání se na nesprávné lidi. Zvláště partner, ale také přátelé jsou pro člověka určující. Pokud přilne k někomu, kdo ho sráží a nikdy se podle něj neřídí, pak je pro něj velice lehké dostat se do stavu, že se bude bát z jeho dalšího odmítnutí. A to určitě přijde. 

V tomto světle už pro vás strach z odmítnutí nebude tak zákeřným nepřítelem. Už jen proto, že na něj zjevně nejste sama a pak ho přece dobře znáte, takže si s ním budete umět poradit.

Katastrofický kruh vyčerpává

Druhým krokem je nic si nenalhávat. „Lidé často strach skrývají, zakazují si na něj myslet a rozhodně ho nepřiznávají často ani sami sobě. Hledají výmluvy, aby nemuseli přiznat skutečnou příčinu trapnosti, kterou hluboko v sobě mají,“ popisuje to Jones.

Jenže to, co si nepřiznáte, nemůžete nikterak ovlivnit ani s tím bojovat. A tak to ve vás stále zraje a zvětšuje se to. „Jakmile ale otevřete oči a podíváte se na sebe pravdivě, jste na správné cestě, jak se se vším poprat,“ tvrdí expert.

Pak nastává bod zlomu. Musíte se dostat z čehosi, čemu odborníci říkají katastrofický kruh. Vysvětlíme to na konkrétním příkladě. Řekněme, že se hlásíte do nějakého kurzu na univerzitě. Abyste se tam dostala, musíte prokázat své znalosti. A vás najednou napadne, že to nedokážete, oni vás nevezmou a budete muset to samé absolvovat zase další rok. Právě jste vstoupili do kruhu, který vás začíná obmotávat.

Běžné znaky chování

Stavy, které námi popisované osoby zažívají, jsou všudypřítomné. A vedou je k jistým vzorcům chování, které je pro ně určující. Co je jim blízké?

  • Faleš - aby nebyli odmítnuti, nechtějí ukazovat světu své pravé já. Proto mají pořád nasazenou pomyslnou masku. Tím jsou ale pro ostatní špatně čitelní a lidé jim nevěří.
  • Snaha potěšit - je fajn dělat okolí radost, ale tito jedinci to přehánějí. Pro to, aby je jiní měli rádi, jsou schopní se i uštvat. To z nich dělá otroky.
  • Pasivita - aby se vyhnuli konfrontaci a situacím, z nichž nemusejí vyjít jako vítězové, raději se do ničeho nepouštějí a nechávají věci jen tak plynout. Nuda.
  • Otupělost - strach z odmítnutí vede lidi k tomu, že se vzdají svých snů. Stejně na ně totiž podle svého mínění nemají. Jenže život bez toho, aby člověk po něčem toužil, není k ničemu.

Jako druhá se totiž ve vaší hlavě objeví další zákeřná myšlenka: vždyť vy pravděpodobně neuspějete ani ten další rok. A příští také ne. No a najednou se přestanete snažit, protože je jasné, že nemáte šanci. A to je největší nebezpečí strachu z odmítnutí - ona rezignace. Tím přestáváte žít a začínáte přežívat.

„Vystoupit z tohoto kruhu je velice složité. Člověk totiž musí jít proti sobě. Přinutit se do akce i přesto, že se mu nechce. A zkoušet to tak dlouho, než nakonec uspěje,“ vysvětluje Brian Jones.

Proto je dobré stanovit si takových úkolů více, protože tím zvyšujete pravděpodobnost, že se některý povede. To vám zvedne sebevědomí a pomůže pomalu zdolávat i další mety.

Abyste dokázala se strachem z odmítnutí bojovat účinně, musíte ovšem jít od těch nejspodnějších míst. Napište si na papír pořadí toho, co vás v tomto ohledu děsí nejvíc. Jeden člověk řeší odmítnutí v práci, jiného straší marné randění, další je příliš závislý na úsměvu od přátel.

Až budete mít tak pět položek, soustřeďte se na odstranění té zdánlivě nejjednodušší. A pak postupujte směrem nahoru. Tím, jak získáte zkušenosti, se vám i těžší cíle budou lépe zvládat.

A jednu věc si rozhodně zakažte. „Největším zabijákem je vnitřní negativní samomluva. Tou trpí úplně každý, kdo má problémy se zmiňovanými pocity,“ říká specialista.

Když nastane chvíle odmítnutí, onen hlas se hned ozve. A co říká? „To bylo jasné, že se to stane. Copak tobě by se mohlo něco povést? Jsi neschopná a vždycky budeš, tak už se s tím smiř!“ tyto a podobné věci ničí lidskou důvěru v sebe sama a také respekt, který by uvnitř měl každý mít.

Proto je to tak těžké. V bitvě se strachem z odmítnutí totiž nebojujete proti okolnímu světu, ale jen proti sobě. A taková válka bývá dlouhá a vyčerpávající. Ovšem při troše snahy jednou skončí a váš svět opět zalije slunce.

Kde se to nejvíce projeví

Stach z odmítnutí ovlivňuje každodenní život v podstatě na všech frontách. Jsou ale oblasti, které psychologové řeší nejčastěji. Jaké to jsou?

  • Pracovní pohovory - už jste zažila to peklo, když čekáte, až si vás zavolají? Nejčastějšími projevy strachu z odmítnutí je v tomto případě studený pot, bušení srdce a problémy se vyjádřit. Ty často zmenší vaše šance. Sebedůvěra a autorita je to, co zaměstnavatelé hledají. A vy tak na ně rozhodně nemůžete v tomto stavu působit.
  • Obchodní jednání - mnoho povolání sází na jedno: musíte zabavit klienty, umět s nimi jednat i vyjednávat, prodat jim cokoli, přilákat je. To lidé bojující se strachem z odmítnutí nezvládnou. Dokonce i zvednutí telefonu je pro ně důvod k panice. Raději to přenechají někomu jinému, a tak přicházejí o příležitosti.
  • Poznávání lidí - člověk je tvor společenský a potřebuje se družit. I z konverzace ve frontě na rohlíky může vzniknout přátelství. I když nutně nemusí. Často to ale aspoň zpříjemní den. Lidé, o nichž píšeme, ale nic podobného nedokážou. Nedávají se s nikým do řeči, protože ten by jim mohl třeba vynadat nebo být protivný. A tak nepotkávají nikoho nového a zůstávají často sami.
  • Randění - první schůzky jsou stresující pro každého. Ovšem pokud se bojíte odmítnutí, nesoustředíte se po dobu jejich trvání na to, zda vám protějšek vyhovuje a jestli by bylo fajn potkat se i podruhé. Řešíte jen to, zda se mu líbíte vy. Což je těžké, protože v přílišné snaze se vyšvihnout jste nervózní, koktáte nebo říkáte nesmysly a ještě máte stažený žaludek.
  • Manželství - i když se milujete sebevíc, dva lidé nemohou vždycky souhlasit se stejnými věcmi. A pak přicházejí konflikty. Těch se ale lidé se strachem z odmítnutí neúčastní, protože by mohli prohrát. Proto se ale pak cítí ve vztahu utlačováni, a to není dobře. Jejich pocit často přeroste v žárlivost a strach z opuštění, což je ještě horší varianta.