„Kdo byl ve sklepě?“
„Jela jsem do Pittsburghu na návštěvu ke švagrové. Ukázalo se, že Stefanie bydlí v domě, který se bude brzy bourat a ostatní nájemníci se už odstěhovali. Ve sklepě stála pračka s plechovým víkem, které při otevírání a zavírání dělalo hrozný randál. Jednou v noci jsem slyšela, jak bouchá, a ráno jsem se nechápavě ptala Stefanie, proč prala ve tři ráno. Odpověděla mi, že v tu dobu spala a sklep se zamyká. O pár dní později se v noci ze sklepa ozývaly zvuky, jako když někdo štípe dříví. Přitom tam nebyl špalek ani sekyra... Na duchy nevěřím, ale na logické vysvětlení jsem nepřišla. Těšila jsem se, až z toho domu zmizím.“
Barbora, 25 let, asistentka
„Zápalky mě varovaly.“
„Bydlím v přízemí, a když je venku teplo, večer si uvařím čaj a sednu si s ním do otevřeného okna. Loni v srpnu jsem se zase chystala na svůj čajový dýchánek, jenže mi pod konvicí na vodu ani za nic nešel zapálit plyn. Vyškrtala jsem marně snad deset sirek. Nakonec jsem si čaj vyrobila, ale vzápětí jsem zakopla a rozlila ho. Jsem pověrčivá, takže mě napadlo: ,Možná bych si ten čaj neměla dávat.’ Měla jsem na něj ale chuť, tak jsem zalila další sáček a usedla na okno. Za pár vteřin po chodníku prošel chlap. Pořád se za mnou ohlížel a zmizel za rohem. Za chvíli jsem ale zaslechla šustění, ohlédla se a ten člověk se ke mně plížil podél stěny domu! Seskočila jsem do bytu těsně předtím, než ke mně došel. Tu noc v parku na rohu naší ulice znásilnili holku! Možná ji přepadl tentýž chlap a mě zhasínající zápalky varovaly před nebezpečím.“
Martina, 23 let, aranžérka
