Náš přední myslitel Vlastimil Marek našel jelení paralelu: „Když ve stádu jelenů zahyne alfa samec, který je mužsky dominantní, protože má abnormálně vysokou hladinu testosteronu v těle, během několika dnů se náhradníkovi, který začne hrát roli alfa samce, také abnormálně zvýší hladina testosteronu v krvi a stane se novým alfa samcem. Co se asi děje v tělech prvních náměstkyň, které řídí schůze a ‚hrají‘ role mužů, jenž řídí parlament nebo továrnu? Něco podobného.
Zvýšená hladina testosteronu i u „moderní“ a tedy sebevědomé ženy nastolí podezíravé a nakonec i agresivní chování. Ta se tak dostává do jakési extrémní emancipace. Vymknuta z kloubů evolučních a hormonálních zadání a dohnána do extrému má tahle emancipace jeden nechtěný a ženami samotnými nepozorovaný důsledek: zvýšenou podezíravost a sníženou důvěru nejen ve své muže, ale i ve své vlastní sebevědomí.“
Co tedy ženy biologicky potřebují? Klíčem k celé věci je hormon, který je ženám vlastní a který je, velmi zjednodušeně řečeno, v harmonii s ženským principem. Oxytocin. „Ženám, které pracují ve vysokých funkcích se tvoří hlavně testosteron, jenže k tomu, aby se cítily dobře, potřebují hlavně oxytocin,“ říká sexuální koučka Julie Gaia Poupětová. Vlastimil Marek ji doplňuje: „Oxytocin je hormon, který se významně uplatňuje při přípravě ženy na porod a kojení. Jeho vysoká hladina zvyšuje zájem o sociální podněty, zvyšuje prosociálnost a spolupráci. V této souvislosti byl prokázán jeho vliv na důvěru.
Oxytocin je tvořen i u mužů – z evolučně psychologického hlediska má oxytocin význam pro zvýšení jejich ochoty pečovat o děti. Dnešnímu trendu testosteronových žen se není vlastně moc co divit. Dívka, která od školních let soupeří s chlapci, která musí zvládnout muži psanou matematiku, která se stydí za menstruaci a své tělo, mladá žena, která musí na vysoké přijmout mužské vzory myšlení a společenské hierarchizace, a pak žena, která si musí vybojovat své oprávněné postavení ve společnosti – to vše je spíše aktivně mužské testosteronové, výbojné jednání a prosazování (ženské je pasivní, přijímající, objímající, naslouchající).“
Že se ve vás právě ozývá vaše vnitřní feministka? Že se nechcete stát „kikinou“ a být jen u plotny a pečovat o děti? Neexistuje jen černé a bílé, jen krajní extrémy. Možná stačí „jen“ být ženou mnohem rafinovaněji. Jeden z typicky ženských rysů je určitá míra lstivosti. Pod pantoflíčky s labutěnkou a něžným křehkým úsměvem je tajemná ženská síla, která hýbe vším. Žena je jako voda. Má ohromnou sílu – pomalu, trpělivě a nenásilně časem vymele i skálu.
