SLUCH
Ženy: Lépe slyší vyšší tóny (pláč dětí) a více rozumí tomu, co je za obsahem řeči, tedy jistým emocionálním podtextům. Také umí současně mluvit a poslouchat. A dokonce se dokážou orientovat i v projevech několika lidí najednou. Slyší dvakrát lépe než muži a jsou citlivější na zvýšení hlasu. Ke studiu a čtení potřebují spíše ticho.
Muži: Jsou schopni lépe zvuk zaměřit. Tedy vědí, odkud přichází, a dokážou na něj skvěle zacílit (vytvářejí si v hlavě zvukové ‚mapy‘). Jsou také lepší v souvislosti se zvuky, které souvisí s pohybem (bouchnutí auta, dveří), protože jsou nastaveni na to bránit své obydlí, to ženy často přehlížejí (s výjimkou pohybů dítěte).
HMAT
Ženy: Mají citlivější, tenčí a jemnější kůži než muži (tím i více mimických vrásek). Tedy to znamená, že jsou citlivější na dotek, tlak a chlad. Kvůli tomu poslednímu mají pod kůží tukovou vrstvu, která je má v zimě zahřívat. Obecně se tvrdí, že jsou ženy asi 10x citlivější na dotek než muži. A tak se není čemu divit, že milují hlazení a objímání. Při hovoru se 5x častěji než muži druhého dotknou.
Muži: Mají vyšší práh bolestivosti, jedná-li se o nějakou akci, která je zaměstnává. Tak si při boji nebo sportovním výkonu vůbec nevšimnou, že jsou zraněni. Naopak při nečinnosti je ‚skolí’ kdejaká ‚rýmička’. To se jejich práh bolestivosti velmi výrazně snižuje. Mají mnohem silnější kůži než ženy, zvláště na zádech (to cca 4x silnější než na břiše). Ta je měla chránit proti útokům zezadu.
ČICH
Ženy: Mají mnohem lepší čich. Nejen kvůli hledání zralých plodů, ale také plození. Uměly jím poznat výkonnost a plodnost partnera (feromony). Mají raději sladší vůně a ty jim i navíc pomáhají v odolnosti k bolesti (obliba sladkého).
Muži: Mají povětšinou výrazně horší čich (ostatně, stačí si někdy zajít třeba do mužské šatny), ale dokážou skutečně ucítit, když má žena ovulaci (důvody jsou zřejmé). V té době jim zkrátka daleko více ‚voní‘...