Slavní špatní hoši
Ženy pro ně měly vždycky slabost a vyprávět by o tom mohl třeba jeden z nejslavnějších svůdníků dějin, italský dobrodruh a spisovatel Giacomo Casanova. Jeho špatná pověst mu v dobývání žen rozhodně nebyla na obtíž, právě naopak. Ty, které ho potkaly, chtěly zjistit, jestli se historky o jeho milostných schopnostech zakládají na pravdě. On sám je autorem spousty výroků jak o ženách, tak o lásce. Například tvrdil, že obšťastnit ženu je stejné jako stvořit krásný obraz či skvělou symfonii. Nebo prohlásil: „Když ti žena přibouchne dveře před nosem, určitě nechá pootevřené okno.“
http://gty.im/521982193
Rebelem, který i mnoho let po své smrti přitahuje pozornost, byl také herec James Dean. Úzké džíny, ledabylý postoj, ležérní klátivá chůze, cigareta v koutku úst, zadumaný pohled – přesně tak se americký herec a velký milovník rychlých aut a silných motorek zapsal do povědomí svých vrstevníků i dalších generací. Symbolizoval svobodu a nezávislost, prohlašoval, že žít se musí naplno a rychle, a přestože bylo veřejným tajemstvím, že má blízko k mužům, byl pro ženy velmi přitažlivý. „James může mít všechno na světě,“ řekl o něm další rebel Marlon Brando. „Stačí, aby lusknul prstem, a je to jeho. Všichni ho chtějí. Otázkou však je, co vlastně chce on.“ Marlon Brando měl stejně jako Dean na čele nálepku bouřliváka a nafoukaného fracka a stejně jako o Deanovi se o něm v padesátých letech mluvilo jako o sexsymbolu a spekulovalo se o jeho sexuální orientaci. A stejně jako Deanovi mu ženy ležely u nohou. Své o tom, jak je pro ženy špatná pověst přitažlivá, ví Mick Jagger, Jude Law a věděli to i zpěváci Jim Morrison nebo Michael Hutchence.
Bude vás zajímat: Nejčastější sex? V sobotu v hotelu.
Ženy na lovu
Traduje se, že muži jsou lovci a ženy že se nechají lovit. Ve skutečnosti je to samozřejmě naopak. Jestli muži něco někdy lovili, pak zvěř, ale ženy? Ne že by se je nepokoušeli svádět, to se jistě pokoušejí a dokonce jsou mnohdy úspěšní. Ale nakonec je to žena, kdo si vybírá a rozhoduje se, jestli jí za to dotyčný stojí. U spousty živočišných druhů je to ostatně stejné. Samečci se musí snažit, předvádět a ukazovat svoje dovednosti a schopnosti a samičky si v konečné fázi svoji „kořist“ vybírají. Hodní a nenápadní samečci mají malou šanci proti výstředním a nápadným sokům. Na první pohled nejsou vidět, nezaujmou a nakonec se páří ten, kdo je větší, obratnější nebo kdo víc křičí. Zoolog a evoluční biolog Matt Ridley je přesvědčen, že slabost pro „špatné hochy“ máme v genech. To neznamená, že si vždycky mezi hodným a zodpovědným mužem a mužem s pověstí rebela vybereme toho druhého. Často naopak dáme přednost prvnímu – zejména pokud chceme založit rodinu. Ten druhý nás ale vždycky zaujme a vyburcuje naši pozornost. „V přírodním výběru mají šanci ti, kteří dokážou zaujmout,“ tvrdí. „Aby si žena muže vybrala, musí si ho nejprve vůbec všimnout.“ Špatných hochů si všimneme dřív než průměrných, kteří se ztrácejí v davu a nijak nevyčnívají. V tom je jejich síla.
