Splněné přání
„Nikdy jsem nepochybovala o tom, že by k sobě partneři měli být upřímní a že by spolu měli mluvit o všem včetně nevěry,“ tvrdí čtyřiatřicetiletá redaktorka Táňa. „Osobně jsem byla přesvědčená, že nevěra sama o sobě, pokud jde pouze o chvilkové pominutí smyslů, není podvod páchaný na stálém partnerovi. Nevěra se podvodem stává až ve chvíli, kdy ji partner zapře. Představa, že mě partner podvádí, celé okolí o tom ví, lituje mě, šeptá si za mými zády a jenom já žiji v mylném přesvědčení, jak báječný vztah právě zažívám, je pro mě dost hrozivá. Už z toho důvodu bych o nevěře chtěla vědět.“ Táně se její „přání“ vyplnilo na začátku ledna. Její partner, s nímž žije šest let, se jí k nevěře přiznal. Na vlastní kůži tak mohla vyzkoušet, jak a jestli vůbec se s přiznanou nevěrou dokáže vyrovnat.
„Skutečnost, že bych o nevěře chtěla vědět, ještě neznamená, že se s ní dokážu lehce smířit a že partnerovi dokážu odpustit. Nejdřív jsem brečela, pak jsem se snažila zjistit, jak moc je to vážné, co on plánuje dál a co od našeho i svého paralelního vztahu čeká, následně mě přepadl vztek a nakonec beznaděj. Přesto jsem věřila a stále věřím jeho ujištění, že mi nechtěl ublížit a že udělá všechno pro to, aby se nic podobného neopakovalo. Problém vězí v tom, že mu věřím racionálně. Vážím si toho, že ke mně byl upřímný, ale nedokáži se zbavit návalů úzkosti, které mě přepadají, když se někde zdrží. Vůbec nejtěžší je udržet nervy na uzdě, nekřičet na něj, nevyčítat. Když je mi nejhůř, říkám si: Přiznal se, slíbil, že ke mně bude upřímný, takže můžu být v klidu. Nemusím ho podezírat dopředu, protože mi o další případné nevěře vždy poví. To mě trochu uklidňuje.“
Partner ve vlastní šťávě
Ano, udržet na uzdě nervy, nevyčítat partnerovi prohřešek, ke kterému se přiznal, a nedělat hysterické scény je skutečně po přiznané nevěře to nejtěžší. Rozum vždycky nepomáhá – v tomhle případě nepomáhá skoro vůbec. I když vše zvážíte, proberete, odpustíte mu a pochopíte ho, návalům paniky a úzkosti se minimálně v týdnech bezprostředně po nevěře neubráníte. Chcete-li vztah zachránit a zlepšit, pak se budete muset pokusit ovládnout a nedávat partnerovi jeho poklesek „sežrat“, což spousta žen (ale i mužů) činí. „Lidé, kteří byli podvedeni, se nejprve trápí, ale jestliže zjistí, že se jejich protějšek kaje, začnou se po nějaké době cítit, lidově řečeno, jako na koni,“ tvrdí psycholožka Tereza Horváthová. „V praxi to vypadá tak, že se snaží v nevěrném partnerovi vzbudit ještě větší pocity viny a dávají mu najevo, že za své činy musí pykat. Provinil ses? Provinil. Tak teď trp, aspoň uvidíš, jaké to je. Buď rád, že se s tebou ještě vůbec bavím... Tento postoj je do jisté míry pochopitelný. Vyřešení a uklidnění komplikované situace však nepomáhá, ale naopak ji zhoršuje. Máte-li se spolu dostat dál, musíte si umět odpouštět.“