Film jako vzor
Když jsem Karla poprvé uviděla, bylo to jako scéna z hollywoodského filmu. Dokonce vím přesně ze kterého. Jmenuje se Dokonalá partie a hlavní hrdinka si v něm najme přes inzerát neuvěřitelně charismatického společníka, aby ji doprovodil na svatbu sestry. A vyklube se z něj její životní láska. Ten slaďák se mi vždycky líbil.
A netušila jsem, že alespoň jeho začátek prožiju sama na vlastní kůži. Ale zpátky k tomu prvnímu setkání... Na rozdíl od hlavní hrdinky filmu jsem věděla, jak Karel vypadá. Přesto mě jeho zjev ‚live‘ doslova ohromil. Musím přiznat, že se mi podlomila kolena už v okamžiku, kdy vystoupil z luxusního vozu a usmál se na mě. Později mi řekl, že to bylo trochu vidět, ale zamaskovala jsem to prý docela obratně...
Najala jsem si Karla jako společníka na vánoční firemní ples. Nepořádáme každoročně večírek, ale ples, na který mě bohužel nikdo z mých známých nemohl doprovodit. S bývalým přítelem jsem se rozešla už před třemi lety a od té doby jsem žila sama. Napřed jsem uvažovala o tom, že na ples vůbec nepůjdu. Pak jsem si uvědomila, že by to z hlediska mé pozice ve firmě nebylo zrovna šťastné rozhodnutí.
Neformální setkání jsou totiž důležitější, než si spousta lidí myslí. V době internetu nebyl žádný problém sehnat si společníka. Prohlédla jsem si jich dokonce několik a Karel se mi líbil nejvíc. V té době jsem ještě netušila, že se dívám do tváře své budoucí lásky, která mi otočí život naruby. Zavolala jsem mu, dohodli jsme způsob platby i další okolnosti, které jeho roli provázely. Ptal se, z jakého důvodu ho najímám. Jestli má kvůli němu žárlit nějaký jiný muž, který na plese bude. Řekla jsem mu, že nic takového v plánu nemám a že mi jde výhradně o to, abych se na plese mohla objevit. „A taky abych si zatancovala,“ dodala jsem.
Zůstala jsem mu v náručí
Zatancovala jsem si ten večer opravdu báječně, to musím přiznat. Karel tančí skvěle – je mimochodem dost těžké najít oblast, ve které by si nepočínal skvěle. Všimla jsem si, že se po něm většina mých kolegyň dívá se špatně skrývaným obdivem. Představila jsem jim ho jako bývalého spolužáka. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že není mým opravdovým partnerem. Připadala jsem si, že jsme spiklenci. Propovídali jsme celý večer. Bylo mi s Karlem dobře a všimla jsem si, že i já jsem mu sympatická. Domluvili jsme se, že po plese půjdeme někam na skleničku.
A právě tam, dvě hodiny po půlnoci, mi Karel jemně naznačil, že pokud mi to nevadí, rád by mi dělal společnost až do rána. Díval se na mě přitom tak, že bylo úplně jasné, jak to myslí. Tu noc jsme se poprvé pomilovali, pozval mě k sobě domů. Když jsem se ráno probudila, Karel ještě spal. Vypadal jako řecký bůh, nádherný chlap. Chvíli jsem se na něj dívala a přemítala, co dál. Dospěla jsem k názoru, že pokud si chci nechat hezkou vzpomínku, měla bych odejít. Posbírala jsem věci a tiše se vytratila.
