„Spletla jsem si přílohu.“
„Končila jsem vysokou školu se zaměřením na personalistiku a zároveň jsem pracovala v jedné velké bance. Se svým místem jsem ale nebyla moc spokojená a poohlížela jsem se po jiném. Blížil se právě konec semestru, odevzdávala jsem do školy seminární práci a jako téma jsem si zvolila personální politiku banky, ve které jsem právě pracovala. Byla jsem naštvaná a zdrbala jsem v té práci úplně všechno – od vrátného až po generálního ředitele. Ten den jsem ale posílala i žádost o práci do jiné banky. Odeslala jsem dopis se svým životopisem a čekala na reakci. Když mi za pár dnů odpověděli, že mé postřehy jsou sice hodně zajímavé, ale že nemají zájem o spolupráci s člověkem, který vynáší tajná data jejich konkurence, byla jsem v šoku. Znovu jsem si otevřela ten nešťastný mail a zjistila jsem, že jsem jim místo svého životopisu poslala svou seminární práci.“
– Blanka, 25 let, personalistka
„Sáhla jsem mu mezi nohy.“
„Pracuju ve firmě zaměřené na daňové poradenství, takže máme přesně předepsané oblečení, které musíme do práce nosit; ženy kostýmky a muži oblek. Na jaře do našeho oddělení nastoupil nový kolega, který se mi už na první pohled líbil. Zájem byl oboustranný, takže jsme se na sebe zpočátku jen culili, postupem času jsme se ale začali osmělovat a vzájemně jsme se různě, jakoby z legrace, oplácávali. Jednou jsme slavili narozeniny naší společné kolegyně a já jsem rozpálená červeným vínem vyšla na chodbu, kde stál u kopírky můj nápadník. Řekla jsem si, že nastal čas prolomit ledy, přistoupila jsem k němu zezadu, protáhla mu ruku mezi nohama, jemně stiskla penis a zašišlala: ,Myšičko myš, pojď ke mně blíž...‘ Okamžitě se otočil a já s hrůzou zjistila, že šátrám v rozkroku majiteli firmy. V tu chvíli jsem sice myslela, že se propadnu do země, ale musím přiznat, že tenhle zážitek nás sblížil natolik, že spolu už půl roku chodíme.“
– Kateřina, 29 let, daňová poradkyně
„Seřvala jsem šéfa.“
„Ve svém bývalém zaměstnání jsem pracovala pod Šimonem, který právě vyšel ze školy a teprve se po firmě rozkoukával, takže mu šéfovské křeslo bylo trochu velké. Velel týmu pěti žen, ale vzhledem k faktu, že se nám nedokázal bez červenání ani podívat do očí, autoritu si získával hodně pomalu. Jednou jsme finišovali s nějakým projektem a já jsem měla v pondělí odevzdat jednu ze zpráv. V úterý ráno vtrhl do mé kanceláře Šimon a koktal něco v tom smyslu, abych mu odevzdala tu zprávu. Odsekla jsem mu, že už ji má dávno na stole, ale on trval na tom, že jsem mu ji nepředala. Popadl mě vztek a seřvala jsem ho jako malého kluka, že si má udělat na stole pořádek, když v tom svém bordelu nedokáže najít ani zprávu, kterou jsem mu včera dávala. Vycouval pozpátku ze dveří a vypadalo to, že se rozbrečí. Když za ním zapadly dveře, ještě jsem si stěžovala kolegyni na jeho neschopnost. Při té příležitosti jsem otevřela zásuvku a málem jsem se udusila. Navrchu ležela moje zpráva, kterou jsem zapomněla odevzdat!“
– Eva, 29 let, ekonomka