Chyba č. 2: Pohovkový syndrom
Jak se to projevuje: Chmury vás často vrhnou na oblíbený gauč. Doslova na něj bezvládně padnete a rozebíráte skončený vztah i sebe samu. A jak tam tak sedíte, začnete se v těchto pocitech topit. Nakonec se odstřihnete od světa a sofa opustíte jen v okamžiku, kdy jste nucena se odebrat na záchod. „Když se se mnou Vilém rozešel, chtěla jsem jenom sedět zabořená ve svém koženém ušáku,“ vzpomíná dvaadvacetiletá keramička Lucie. „Nedokázala jsem se ani dívat na televizi. Po půlhodině sledování nějakého filmu jsem si vždy uvědomila, že vůbec nevím, na co se dívám. Pak mě přišla navštívit máma, a když viděla, co se se mnou děje, odvezla mi křeslo z bytu. Začala jsem pak sice sedět na židli, ale to mě přestalo bavit hned druhý den, protože byla nepohodlná. Raději jsem se sebrala a šla si sednout do křesílka v nedaleké pizzerii. A tam obsluhoval Roman. Dneska už jsme spolu skoro rok.“
Riziko: Uvelebíte-li se na pohovce a nehnete se z místa, nevědomky si tak začnete sama ubližovat. Rozebíráním všech detailů svého vztahu si totiž znovu prožijete všechny hádky. Po týdnu se z vás stane vyčerpaná troska.
Co dělat: Je samozřejmě v pořádku, když strávíte víkend daleko od lidí, abyste se z krize zotavila, ale trápit se týdny vám neprospěje. Vypracujte si únikový plán. Přes den se zavalte prací a po večerech vyrážejte do kina nebo na kafe s každou kamarádkou, kterou ve svém telefonním seznamu objevíte. Až si po skončení tohoto společenského maratonu sednete sama do křesla, váš čerstvě ukončený vztah se bude zdát pohřbený daleko v minulosti a nad vzpomínkou na něj se lehce usmějete.
