Souběžné vztahy, kdy muž udržuje dlouhodobý poměr se svou manželkou i stabilní milenkou, nejsou žádnou novinkou. Nejde o přelétavý styl života nebo stálé hledání nových dobrodružství. Tito muži žijí dva na sobě nezávislé životy - jeden je plný rodinných povinností, druhý nabízí emocionální a fyzický únik.
Tyto vztahy mohou trvat roky, někdy i celý život, aniž by manželka tušila, že vedle sebe nemá jen partnera, ale i lháře. Milenka o existenci manželky ví a doufá, že muž jednoho dne opustí rodinu, aby mohl být s ní. Tím se ale odsuzuje k nekonečnému čekání, zatímco muž zůstává ve své bezpečné komfortní zóně, kde má obojí: zázemí i zábavu.
Odborníci vysvětlují, že důvody pro udržování takového vztahu jsou různé: od strachu ze ztráty rodiny přes neschopnost ukončit manželství kvůli dětem až po emocionální závislost na obou ženách.
Druhý život „na tajňačku“. Paralelní vztahy jsou náročné ve všech směrech |
Z psychologického hlediska se tento vzorec chování často odvíjí od neschopnosti muže čelit těžkým rozhodnutím. Žije s pocitem, že každá žena naplňuje jinou jeho potřebu. Milenka se může cítit výjimečná, protože muž ji líčí jako tu jedinou, která mu rozumí, a věří, že zůstává v manželství jen ze soucitu nebo strachu o manželku.
Právě ona je ale v roli „té druhé“, čekající na vytoužené změny, které nikdy nepřijdou. Její sny o rodině a dětech zůstávají nenaplněné, zatímco muž těží z obou vztahů.
Z pohledu milenky je paradoxní, že i když si uvědomuje, že situace není ideální, často investuje roky svého života do vztahu, který se nikam neposouvá a zpravidla nemá budoucnost.
Takové vztahy většinou nekončí dobře. Milenka si po čase uvědomí, že promrhala nejlepší léta čekáním na něco, co nikdy nenastane, zatímco muž zůstává v manželství, které možná není ideální, avšak je dostatečně pohodlné, aby je neopustil. Což vlastně nikdy ve skutečnosti neplánoval.
