Láska je mocná čarodějka
Potkají-li se dva neznámí lidé a zakoukají se do sebe, v prvním okamžiku hraje velkou roli chemie. Jsou k sobě přitahováni a vlastně si ani neuvědomují proč – a v takovém případě na sebe první sblížení nedá dlouho čekat. A jak jinak dát najevo svou náklonnost? Polibkem. I
když to není zas tak úplně přesně řečeno – pokud jsou ti dva k sobě neodolatelně puzeni, pak chtějí jeden druhého uchopit a nepustit, chtějí rychlou intimitu, bleskové spojení... a líbání na veřejnosti ještě pořád zakázané není. I když je samozřejmě lépe najít si skrytý koutek a tam se ponořit jeden do druhého...
První líbání bývá často bránou k lásce – může se totiž stát, že zůstane zavřená. Dvojice se neshodne, neklapne si, přestane si vonět a dokonce se stává, že si ani nechutná. Přitažlivost, kterou podpořil možná drahý parfém, je pryč...
Ovšem pokud láska vzplane, pak je krásné, když polibek a líbání zůstane po nějaký čas jediným kontaktem zamilované dvojice. Vždyť co je krásnějšího než si hrát se rty, ústy, jazykem, zuby, třeba i tvářemi a očima toho druhého? Políbení na oči představuje lásku největší, odevzdání se obou – jeden oči zavírá a důvěřuje, druhý mu dává najevo, že ho nikdy nezklame. Cesta k intimnějšímu spojení by měla vždy vést přes polibek a jeho tisíc variant.
Na líbání svého milostného objektu máme totiž celé jeho tělo, které by v nejideálnějším případě mělo být odhalováno postupně, aby bylo možné nacházet nová a nová potěšení... Otázkou však stále zůstává, jaký význam mají polibky na tváře či na ústa při setkání se skoro neznámými lidmi. Opravdu jim tak projevujeme jistou náklonnost, nebo je to už jen nicneříkající zvyk?
