Opravdu může fungovat wi-fi láska

Poslala mu krátké, cudně necudné video „ráno v koupelně“. Bylo lechtivé a končilo tím, jak si obléká své nové a krásné prádlo, které si dovezla z Paříže. Věděli, jakou má kdo náladu, co jedl a co ho naštvalo. On věděl, že nemá kalhotky, a ona, že mu od sobotního rána neustále při pomyšlení na ni stojí. Jak romantické, intimní... A přitom jen virtuální. Po měsíci měla pocit, že ho báječně zná. Ještě ovšem nevěděla, jak voní, jak líbá, nevěděla, jakého ho má. I to už ale ví, aniž se sešli. Poslal jí ememesku... to, co na ní bylo, je s hvězdičkou... Dostala ji v půlce pracovní porady. Až do konce se tam ošívala s úsměvem na rtech v mokrých kalhotkách. Docela koukala, když jí večer zazvonil telefon. Hups, jejich vztah na další úrovni. Slyšela jeho hlas...



Nakonec se samozřejmě sešli.

Po měsíci a půl intenzivního a každodenního poznávání se potkali  na pražském letišti. Přiletěl za ní na víkend. Byla nervózní? Bála se odmítnutí? Nebo to bylo naopak celé velmi přirozené? Ke zklamání všech odpůrců on-line lásek prožívala to třetí. Bylo to velmi přirozené setkání, i když malilinko nervózní přece jen byla. Jenže její nervozita ihned zmizela, když se objali a přirozeně zapluli do hovoru. Věděla, jaká jídla má rád. Věděla, jakou hudbu v autě pustit. Znala jeho humor. A směr, záměr. Věděla, že i on, stejně jako ona, hledá někoho, kdo chce svobodný vztah a výhledově rodinu. Kdo chce milovat a být milován a zároveň se vedle partnera nedusit a i jeho nechat volně se pohybovat.