Ve filmech a nekonečných seriálech přichází odpuštění příliš brzy a rychle. Nepodléhejte pokušení prominout nevěru bez okolků, nechovejte se dál tak, jako kdyby se nic nestalo, nenechte se provinilcem uchlácholit žádnými dobře míněnými přísahami věrnosti. Pomohou vám teď jen správná rozhodnutí.
První krok: Sbalte mu kufry
Jste právě zraněná, cítíte příkoří a potřebujete svůj prostor, klid a čas na to, abyste poslední události zpracovala. Vůbec se nebojte postavit partnerovi kufry před dveře a oznámit mu, že se má na nějaký čas vystěhovat. Nenechte se udolat srdceryvnými sliby o osudové lásce. Vztek, který máte, je normální a dokonce pro případné usmíření zdravější a užitečnější, než potlačená zloba. Ta je z dlouhodobého hlediska velkou překážkou, protože když si přece jen najde cestu ven, s největší pravděpodobností to štěstí, které si přejete, definitivně zničí.
Je třeba dát partnerovi jasně najevo, že jeho chování může vést ke krachu vašeho vztahu. Rozchod na zkoušku je jasným signálem a pomůže i vám, protože postel vedle vás bude prázdná a myšlenka na případný rozchod i vás přiměje k zamyšlení: chci ho vůbec zpět?
Druhý krok: Potřebujete emoční oporu
Promluvte si s dobrými kamarádkami, přáteli, hledejte tímto způsobem emoční oporu. Pokud nemáte s kým si promluvit, nebo to neuděláte, vyhledejte raději profesionální pomoc, protože nemáte-li se komu svěřit, klesne i šance na to, abyste našla dobré řešení. Dobře si zároveň promyslete, komu budete o vašem partnerovi vykládat. Vaše tchýně, či nikdo z těch, kteří mají vašeho partnera bezpodmínečně rádi, se ke svěřování nehodí. Nejde o to očernit ho a blízkým ublížit.
Třetí krok: Bez omluvy se neposunete
Bez omluvy, bez nevěrníkovi sebereflexe, bez přijetí zodpovědnosti za své jednání, nejsou dlouhodobé vyhlídky na trvalé usmíření vůbec růžové. Partner by měl svého chování litovat. Jestliže jej naopak omlouvá, nebo snad dokonce tvrdí, že občasná nevěra je normální, šance, že vztah přežije rapidně klesá. Chvíli se sice rozpad vztahu může dařit odsouvat, ale dříve či později pravděpodobně stejně nastane, protože na těchto základech se pilíře obnovené důvěry postavit nedají. Omluva je základním stavebním kamenem dalšího budování. „Mrzí mě, že jsem ti tolik ublížil,“ mělo by minimálně zaznít z úst provinilce.
Čtvrtý krok: Můžete nevěru pochopit?
Jakmile jste vy i váš partner vyrovnáni s nespokojeností vlastní, ale i toho druhého, můžete začít pracovat na upřímném pochopení, které povede k obnovení důvěry. Bez vzteku, bez lítosti, bez negativních pocitů se zkuste navzájem vyslechnout. Dejte si čas, stanovte si třeba tři hodiny a nepřerušujte druhého, nekomentujte, jen poslouchejte a pak se vystřídejte. Pokud je těžké udržet emoce a myšlenky na uzdě, využijte mediátory, profesionální poradce, psychology. Teprve poté, co se oba v klidu vypovídáte, může přijít společný dialog.
Pátý krok: Co takhle odpustit
Odpustit nevěru je mnohem složitější a komplexnější, než se zdá. Je totiž třeba odpustit nejen partnerovi - co mi to udělal, ale i sobě - co já dělám špatně, že k nevěře došlo? Za samotnou nevěru přitom neneseme odpovědnost, ale máme ji za podíl na problémech v našem vztahu.
