Rozpolcenost a sebeúcta
Podle jedné americké studie bývají podobně rozpolcení spíše lidé s nízkým sebevědomím, proto často kolísají mezi oběma póly. Rozpolcenost pramení z neschopnosti jedince přijmout sám sebe takového, jaký je, přičemž toto své nepřijetí poté uplatňuje i na vztazích s druhými.
„Naše sebevědomí ovlivňuje všechny oblasti života a samozřejmě i vztahy. Pokud si nebudete věřit, nebudete se mít rádi, budete se podceňovat a odmítat, nikomu to neprospěje, ani vám,“ domnívá se psycholožka Jitka Nesnídalová. Ve vztazích pak budete neustále hledat chyby a budete se bát o přízeň druhých. Výsledek? Právě tímto si zaděláváte na to, aby vznikly již zmíněné rozporuplné pocity.
Dvě diametrálně odlišné emoce?
Milovat a zároveň nenávidět? To je na první pohled naprosto nelogické, říkáte si. Hovoří proti tomu přece hlavní argumenty. Láska má hlubší působnost, protože se vztahuje na více vlastností objektu. V nenávisti je objekt naopak považován za špatný sám o sobě. V romantickém vztahu je pak objekt vnímán jako špatný, ale i dobrý a atraktivní. Emocionální zážitky jsou dynamické a různé, náš emoční prožitek vůči stejné osobě mohou změnit vnější i osobní okolnosti. Jak říká profesor filozofie Aaron Ben-Zeév: Láska se může stát živnou půdou pro nenávist. Když se intimita a intenzita lásky otočí, nenávist může přijít velmi záhy na scénu. Za těchto okolností slouží nenávist jako komunikační kanál, to když jsou jiné cesty blokovány, přičemž má funkci zachovat silnou blízkost vztahu mezi oběma partnery.
Láska je krásná, ale má i své nebezpečné tváře, o tom není pochyb. Vždyť ve jménu lásky mohou lidé spáchat ty nejstrašnější zločiny. Je tedy opravdu možné nenávidět a zároveň milovat? Odpověď zní ano – a nemusí to nutně znamenat rozpor.
