„Česala švestky jako divá.“


„S Ivanou, sestřenicí z druhého kolena, jsme se po letech setkali na bratrově svatbě. Navzdory rodinným poutům to mezi námi jiskřilo. Za pár měsíců, když bylo u rodičů na Moravě potřeba našesat švestky na slivovici, jsem jí zavolal, jestli by nepřijela pomoci. Rodiče odjeli na dovolenou, takže jsem měl dům jen pro sebe. Ivana dorazila a hned se s košem vrhla na stromy. Řádila jako hurikán: pohazovala černou hřívou a rvala švestky rychlostí kombajnu. Pozoroval jsem její kmitající prsty a uvažoval, jestli je takhle obratná ve všem. Zvládla dvojnásobek toho, co jsem s očima přilepenýma na jejím těle načesal já. Pak jsme v kuchyni jedli koláč; dal jsem jí kousnout ze svého, ona mě lehce hryzla do prstu a podržela si ho v puse. To už se nedalo vydržet a v jazykovém zaklesnutí jsme odcouvali do ložnice. Celé dva dny jsem o ni pečoval, nosil jí jídlo do postele, prostě jsem ji zahrnoval veškerým skromným luxusem, jehož jsem byl schopen. Vrchovatě se mi odvděčila závěrečnou větou: ,Tak za rok zase na švestkách!’“– Jindřich, 28 let, manažer


  12:03,  aktualizováno  31. března 2019 13:42