Ambiciózní kostýmky
Možná recepční, asistentky nebo tajné asistentky. Ty bývají sexy. Ne příliš chytré, ale vyzývavě oblečené. Bohužel jsou většinou ochotné souložit jen se šéfem či managery s MBA. Nebo kýmkoliv, kdo má prémiové terénní auto, dokáže je po práci zavézt na lesní cestu za město a před půl osmou zase vyklopit u nich doma před domem, aby svému příteli stihly ohřát něco k jídlu. A jako drobnou pozornost občas chtějí iPhone nebo nějakou jinou drahou věc s jabkem, se kterou se pak mohou ve Starbucksu jízlivě povyšovat nad své méně pragmatické spolužačky ze střední. Nedávno jsem jednu viděl v tramvaji, na iPadu vyťukávala něco důležitého, asi zprávu pro kámošky na FB, že jede ze Žižkova devítkou a teď je na Národní. Významně pokašlávala a tvářila se, že se v MHD ocitla omylem.
„Musela sem jako dneska svý bávo půjčit příteli, páč prostě jeho range rover je zase jako v servisu. To prostě jako do tramvaje musím mít jako jízdenku, jo?“ PR-specialistky, account managerky, realitní makléřky, marketingové managerky a vůbec všechny ty, jejichž náplní pracovní doby je přemýšlení nad tím, jak vůbec vykázat, že něco těch osm hodin dělají – mimo vytrvalého sjíždění ‚fejsu‘? Jsou vlastně to samé jako sekretářky, jen mnohem víc mluví a mají korejské auto na splátky, takže o ně v metru nezavadíte. Aspoň si už nemyslí, že Ingmar Bergman je luxusní značka vlněných svetrů. I tak – je to jejich nekonečné mletí banalit s názorem na všechno sexy? Teď už víme, proč se lidé tak často rozcházejí.
Co prodavačky lepších módních butiků z obchodních center? Stejné jako asistentky – jen o úroveň níž, většinou s melírem a pouťovými nehty od své spolubydlící. Ostatně, neviděl jsem tu černovlásku z Ralph Lauren v jednom filmu pro dospělé? Oh my god, I‘m coming! Pokojské v černobílém úboru končícím v půli stehen? V secesním pařížském hotelu s bohatě zdobeným nábytkem a květinovým vzorem na tapetách? Tak to určitě ano, ale jen do tří do rána. Fantastické, ale reálné jen na stránkách Playboye.
Co nám zbývá?
Zbylo nám vůbec nějaké opravdu sexy povolání, ve kterém se dá s chutí zmizet s dotyčnou za nejbližším rohem? Ano, žena na mezigalaktické kosmické lodi. Jako povolání to sice ještě neexistuje, ale v televizi to vypadá dobře. A kolik jich tam vždycky pobíhá! V přiléhavých lesklých oblecích zdůrazňujících modelkovskou postavu, se super ňadry a bezchybnými účesy. Fascinating! Prostředí je odosobnělé a plné temných kamrlíků, kam se s nimi dá zapadnout. Neustálé přítmí, bodová světla. Tyhle lascivně se vlnící kobry vrhají dlouhé pronikavé pohledy na kameru a tváří se, že by na to nejradši skočily ve skladu velkých pákových vypínačů. U pasu jim visí paprskomet tvarovaný jako vibrátor.
Jak jinak by si měl člověk v takovém prostředí krátit dlouhou chvíli, když ne sexem? Tady pohlavní puzení nezaženete myšlenkami na poradu v deset ve velké zasedačce. Nemůžete zmizet ven, projet se na kole nebo jít běhat do parku se psem. A ti chlapi v unyle osvětlených chodbách vesmírného korábu dělají, že je něco jako dobře rostlé ženy v obtažených latexových kombinézách vůbec nezajímá. Neustále řeší polohu lodi, meziplanetární politiku, obří pavouky na planetě Calgon 257C nebo se přísně sklánějí nad sadami tlačítek před vesmírným oknem… Tím se vysvětlují ty jednoznačné žádostivé ženské pohledy, jež nedojdou naplnění! Proto moji kolegové neustále koukají na Star Trek! Zejména na ten první ze 60. let…
V reálném světě asi neexistuje něco jako sexy povolání – ať už pro ženy nebo pro muže. Je to jen klišé společenských časopisů a scenáristů průmyslu pro dospělé. Sex a práce prostě nejdou mimo palubu osamocené vesmírné lodi dohromady, ani v mých nejdivočejších představách.
