Biologický faktor
Kdybyste se na lidské vztahy podívala střízlivě a vědecky s tím, že biologické hledisko není zanedbatelné, došla byste k závěru, že je v tomto kontextu rozumnější a pro evoluci výhodnější, aby si mladší samec v nejlepších letech našel plodnější samičku. K takové by měl být i přirozeně sexuálně přitahován. Jenže člověka nemůžeme vnímat jako biorobota. Stačí posunout hledáček pozornosti o kousíček dál a situace se ukáže v jiném světle. Co když nejde o kvantitu, ale o kvalitu? Co když právě oni dva – ona v pětatřiceti v kombinaci s ním, sedmadvacetiletým, mají potenciál spolu zplodit dítě, které bude skvělé, výjimečné, silné, protože oba mají kvalitní geny? Třeba by v jiné kombinaci takový tvoreček nevznikl?!
Rodinné konstelace
Je třeba brát v úvahu také rodinné vzorce, a jste-li ochotna jít dál, tak i vzorce karmické nebo ty, co se táhnou našimi geny jako barevné nitě po našich předcích. Bývají zamotané a ukryté hluboko v podvědomí, jenže i na jejich základě si vybíráme partnera. Když do nich ten který zapadá a my jemu také, oba se mohou cítit kompletní, komplementární. Jejich energie se nějakým příznivým způsobem doplňují, vztah klape a působí osudově – bez ohledu na věk.
Často bývá zmiňováno, že muži, kteří měli problematický vztah se svou matkou, kteří žili v dysfunkčních rodinách, si hledají starší partnerku zaplňující místo matky. Psychologové se shodují, že když se toto stane, má vztah naději na přežití (jestliže partneři najdou porozumění, společné cíle a hodnoty).
Psycholog Zdeněk Krpoun říká: „Vzpomínám si na jeden ukázkový příklad z adolescenčních let, kdy jsem se přes spolužáka seznámil s chlapcem, který navazoval známosti se staršími ženami. Přáteli byl vnímán jako velmi hodný a skromný, většinou vystupoval zamlkle, měl ale důvěru nás všech a ve vážnějších situacích jsme si byli vždy jistí, že se mu můžeme svěřit a bez obav sdílet naše těžkosti. Jednou se rozpovídal o své rodině. Vyrůstal bez otce s matkou, která před ním doma schovávala jídlo, pravidelně střídala partnery a ze strany rodiny nebyly dostatečně uspokojovány jeho základní biologické potřeby. Ve vztazích s dívkami vystupoval jako poddajný partner, který se v první řadě snažil o přizpůsobení vlastního života a ambicí své partnerce. Vždy byl věrným milencem a jeho předešlé vztahy skončily na popud pocitově neuspokojených partnerek. Dnes žije ve šťastném manželství a jeho žena je o deset let starší a má dítě z předchozího vztahu. Našly se dvě spřízněné duše...“