Často pak, zvláště u nás žen, dojde ke stavu, který by se dal zjednodušeně nazvat rozdvojením osobnosti. V práci a v jiném ‚nedomácím‘ prostředí můžeme působit jako veselé, inteligentní, srovnané dámy. Za dveřmi společně vymezeného prostoru se z nás v mžiku stávají absolutně nevyrovnané plačky, potažmo až hysterky, které nezvládají své emoce.
Byla jsem posedlá sexem!
Podobně, jako můžeme propadnout emoční závislosti, stejně tak se může stát, že si vypěstujeme závislost sexuální. Připadá vám to úsměvné? Mně už dávno ne. Jenomže jak říká sexuoložka MUDr. Hana Fifková: „Hranice mezi smyslnou vášnivkou a ženou posedlou sexem je tak trochu kudrnatá. Pokud vás vaše touha neobtěžuje, nekomplikuje život vám ani okolí a alespoň občas si vaše myšlenky od choulostivých představ odpočinou, užívejte si to. Jedná se o úžasný dar. Situace se ovšem může zkomplikovat, když se vám erotický zájem vymkne z rukou.“ I mně se vymknul. A to přesně ve chvíli, kdy by si všichni z mého okolí mohli říct, že už jsem přeci dost stará a životem zkoušená na to, abych měla ‚rozum‘. Můj stav, který bych mohla nazvat ‚out of control‘, mně totálně zničil vztah. Jak k tomu došlo? Po rozvodu jsem byla nějaký čas bez partnera a začala jsem se cítit poměrně frustrovaná. Najednou mi vstoupil do života muž. No vstoupil, dnes jsem přesvědčená, že jsem si ho tak nějak do toho života prostě namodelovala. Byl mladší než já, tělesně dokonale vybavený a po sexuální stránce jsme si sedli pohádkově. A zde je kámen úrazu. Prvních čtrnáct dní jsem si připadala jako ve snu. Téměř jsme se od sebe nehnuli. Vlastně jsme od sebe prakticky neodlepili naše propletená těla. Jenomže realita všedního dne je jasně daná a bylo nutné se tak nějak ‚vrátit‘ k běžnému životu. Chodit do práce apod... A zde u mne nastal bod zlomu, jak říká Nohavica ‚break point‘.
Najednou jsem se nedokázala vrátit zpátky na zem, vlastně se u mě sexuální touha a potřeba několikanásobně zvýšila. V každém druhém předmětu, zvuku, slovním spojení jsem ihned dešifrovala nějaký sexuální podtext a ihned jsem na to reagovala tak, že jsem uháněla svého přítele. Psala mu zvrhlé sms, volala mu nemravné návrhy a doma to bylo mnohem horší. Dnes mohu říct, že jsem toho ‚chudáka‘ doslova sexuálně šikanovala. Nebyla minuta, abych v jeho přítomnosti nebyla připravená. Sama ani nevím, kde jsem tu energii pobrala, nikdy jsem podobný pocit nezažila...
On ovšem moje totální vyšinutí nesdílel. Nakonec mne obvinil z nymfomanie, neukojitelnosti, z toho, že nemyslím na nic jiného (což měl tedy pravdu), a přirozeně utekl. Jenže kdyby odešel a už se nevrátil! Když jsme se spolu takto rozešli, dá-li se úprk nazvat rozchodem, přirozeně jsem byla nešťastná. V momentě, kdy jsem se však začala vracet do starých kolejí a víceméně překonávala tuto ztrátu, jako by to vycítil a opět se ozval. Přijel, pomilovali jsme se, zůstal u mě několik dní a situace se opakovala. A to dokonce několikrát! Časem jsem si uvědomila, že jsem na něm vlastně závislá. Nedokázala jsem se od něj odpoutat a to mě dovedlo až k napsání tohoto článku. Protože ještě pořád nemohu žít s ním ani bez něj!
