Američtí psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe v roce 1967 na pěti tisícovkách lidí porovnávali, jaké události v životě nás více stresují. V žebříčku 43 stresujících událostí se hned za úmrtím partnera umístil na druhé příčce rozvod/rozchod. Daleko před propuštěním z práce, vězením či vlastní nemocí. Jedním z důsledků ztráty milovaného člověka je pocit osamělosti a opuštěnosti. Dá se to obrazně přirovnat k amputaci ruky. Už tam není, ale stále cítíte „fantomové“ (tedy původní) prsty. Psycholog Klimeš říká: „Stačí fotografie, dárek nebo písnička, jež vám toho člověka či situaci připomene, a trauma se do vás opře plnou silou. Z hlavy ho nevytěsníte. Nimráte se v minulosti, počítáte čas, který jste ‚ztratili‘, vzpomínáte na křivdy, společné zážitky, místa, na nichž jste se milovali. Ničí vás nejen ztráta, ale i resentiment a pocit prázdnoty.“ Skutečně prožívá řada lidí rozchod hůře než onemocnění rakovinou? „Nejjednodušší je, když se zeptáte těch, kteří prošli jak rozvodem, tak rakovinou. Rozvod je podstatně delší a rozbije vám mnohem více životních oblastí než rakovina. Přijdete o partnera, děti, majetek, příbuzné, kamarády. A navíc rozchody trvají podstatně déle než boj s rakovinou. Já bych to z osobní zkušenosti také potvrdil,“ říká psycholog Klimeš. Rozchod navíc může rakovinné bujení i nastartovat, protože fyziologický stres tlumí imunitní systém.
Autor: Shutterstock