„Nesnášel jsem své tělo!“
Kamil, 37 let
„Od dětství jsem měl potíže s přejídáním. V letech, kdy na mě máma neměla čas dohlížet a hlídat kolik a co jím, jsem byl schopný přibrat třeba dvojnásobek váhy. Naštěstí při dodržovaném režimu jsem zase mohl rychle shodit. Koncem puberty jsem se rozhodl, že se svou váhou už navždy něco udělám. Začal jsem cvičit a přísun kalorií jsem omezil na tisícovku denně. Za několik měsíců jsem byl z obtloustlého cvalíka svalnatým mužem tak akorát. Kolem dvaceti se mě někdo poprvé zeptal, jestli dělám modela. To se během pár následujících měsíců stalo ještě několikrát. V životě mě samotného nenapadlo uvažovat o sobě jako o pohledném, ale když se mě na tu samou otázku ptal už asi pátý člověk, řekl jsem si, že bych to možná mohl zkusit. Bylo to pár let po revoluci a modelingové agentury se staly oblíbeným terčem zahraničních skautů. Dost záhy jsem pracoval i několikrát do měsíce. Jenže, věřte, nebo ne, bylo mi dvaadvacet a byl jsem panic! Měl jsem naprosto dokonalé tělo, tvář, za kterou se ženy ohlížely na ulici, a já jsem toho stejně dokázal využít možná k vydělání peněz, ale rozhodně ne k tomu, abych jednu z těch žen mohl aspoň pomilovat, když už ne mít ji za partnerku.
Jednoho dne mi agentka zavolala, že musím do týdne shodit pět kilo: má pro mě přehlídku spodního prádla! Vyděsil jsem se. Bylo to krátce poté, co jsem drasticky zhubnul deset kilogramů, a na břiše mi ještě zůstaly linie z prudce zcvrknuté kůže, za které jsem se tak děsně styděl, že jsem se na přehlídku nakonec radši hodil marod. Od té chvíle se něco pohnulo v mém sebevědomí směrem dolů a za pár měsíců už jsem zase přibíral deset kilo každý měsíc, živil se hamburgery, chipsy a colou. Má modelingová kariéra šla ke dnu. Až po několika letech, během nichž jsem zase úspěšně zdvojnásobil svou váhu, jsem se v práci seznámil s Maruškou. Cítil jsem k ní okamžitě důvěru a brzy jsme si povídali o intimnějších stránkách našeho života. Vyprávěl jsem jí svůj modelingový příběh, a jak jsem zase skončil jako otylý a neforemný ztracenec. Přiznal jsem se, že nedokážu kontrolovat své chutě. Když jsem skončil, zůstala ticho, ale v jejích očích bylo něco, co jsem dosud u nikoho neviděl: pochopení. Ani stopa po odsuzování či pokaženém image. S její podporou jsem pomalu zhubl padesát kilo. A ona se stala mojí ženou.“
