Když muži z večírku odešli, v tématu se pokračovalo. Klára se zamyslela: „Ten soused by se mi sice líbil, ale při představě, že Eda druhý den veřejně spí se svojí dvaadvacetiletou sekretářkou, mě docela mrazí, delfíni nedelfíni.“
„Ale to by ti přece nemuselo vadit! Kdybys byla jako delfíni, věděla bys, že tě nemá co ohrozit. Všechny vztahy by byly založené na absolutní volnosti – nikdo by nikoho nedržel a lidé by byli spolu jenom proto, že to tak v té chvíli chtějí. A že jsou spolu skutečně rádi...,“ argumentovaly jsme Kláře. „No..., zní to pěkně, ale jak to tak vypadá, budu muset sousedy oželet. Já na tohle totiž ještě vývojově nemám. Zeptejte se tak za tisíc let...,“ povzdechla si Klára.
My na to vlastně také nemáme, uznaly jsme. Kdybychom tak měly teď hned začít žít, asi by nás štvalo a bolelo, kdyby partneři spali s více ženami. Na druhé straně: jeden stálý partner je sice v určitém ohledu fajn, ale dlouhodobým monogamním svazkům po čase začne něco chybět. Představujeme si, jaké by to bylo s tím či oním, s tou či onou, ať jsme žena, nebo muž. Málokdo z nás totiž najde partnera, který by k němu pasoval jako přesná druhá polovina. Většinou něco sedí a doplňuje se, něco chybí. A to chybějící „něco“ hledáme jinde.
Z toho vzniká napětí a konflikty. Ten, kterému „něco“ chybí, bývá ve vztahu smutný a cítí se nedostatečný, ten, který ono „něco“ požaduje, bývá nevěrný. Nevěru ovšem těžko definovat. Může být člověk druhému nevěrný s pouhou představou? S pornofilmem? A co třeba orální sex?
Kolegyně Markéta žije se svým mužem a dvěma dětmi v centru Prahy. Manžel je impulzivní divoch, Srb. Temperamentní vášnivec. Nejraději sází na fotbal, jezdí rychlými auty a občas se taky rád „zlíská“ v baru. V knihovně, která je nacpaná Markétinou multijazyčnou literaturou (vystudovala divadelní vědu a slovanské jazyky), má Vlado pouze dva exempláře – cyberpunkové sci-fi paperbacky a balík komiksů. Někdo jemný a maminka by mohli poznamenat cosi o primitivismu. Markéta má však na věc jiný názor.
„Ať je Vlado, jaký chce, má velké srdce, je opravdový, upřímný a v posteli jsem nikdy nic podobného s nikým nezažila. Smršť! Na intošení mám spolužačky a Erika s Pavlem. Jsou homosexuálové se stejnými zájmy, jako mám já. Vídáme se často, občas u nich i spím. Vlado ví, jak se věci mají, a je v pohodě. Ví, co mi chybí, a nebrání mi, když to nacházím u jiných lidí, se kterými se přátelím. Když jsem ovšem nedávno chtěla spát u kamaráda z vejšky, který je na holky, málem mě vyhodil z bytu. Když jde o sex, bývá totiž oheň na střeše téměř vždycky. Všichni máme holt své hranice, a já je respektuji,“ uzavřela případ Markéta.
Možná ale odhalila, jak se přiblížit delfínům. Respektovat hranice toho druhého. Jeden mudrc kdysi prohlásil, že nevěra je to, co za nevěru považuje váš partner.