Dozvědět se, kde je hranice mezi mužskými siláckými řečmi na baru v obležení skalních kamarádů a skutečnými sny a touhami našich mužů, zdá se být úkol až nadlidský. Opravdu je k nevěře předurčila příroda a nemůžou si pomoci, nebo jen nechtějí ovládat své pudy? Anebo že by toužili po romantickém monogamním vztahu?
DELFÍNÍ SEX A MUŽI
Kamarádka na jedné „smíšené“ domácí party vyrukovala se zajímavým tématem: „Víte, že delfíni se pořád mezi sebou milují? Všichni se všemi. Koho zrovna během plavání potkají, s tím se přátelsky pomilují, když na to mají zrovna náladu. A tu mají prý skoro pořád, protože mají permanentně radost ze života. Samičky a samečci se milují nejvíc, ale i ti, co jsou stejného pohlaví, se spolu aspoň pomazlí. Není to nádhera?“ Neznělo to špatně. Téma se začalo samovolně rozvíjet, všechny ženy nápadně ožily...
Klára, která tam byla s manželem Edou, s nímž žije už devět let, mají tři děti a čtvrté čekají, ožila nejvíc. „Představte si, že jdete za nějakého pěkného letního večera s košem a potkáte souseda. Pozdravíte se, usmějete se na sebe, protože máte radost ze života, a najednou se začnete hladit, líbat a potom zajdete k němu domů, pohladíte taky jeho ženu, s ním se pomilujete, vezmete prázdný koš a jdete zase domů, nikdo od druhého nečekáte nic závazného.“
„Já bych s ním třeba ani nemusela spát, stačilo by mi to hlazení,“ nechala se slyšet Monika. „Třeba kdybych šla k nám do zeleniny, majitelem je takový milý usměvavý Řek...“
Zkrátka, skoro všechny přítomné ženy věděly, kam by zašly a co by dělaly, kdyby mezi lidmi zavládl delfíní řád.
