V tom se plete spousta žen. Avšak milenky, které se rozhodly nebýt milenkami, nemají žádný důvod poměr tajit. Naopak. K anonymním zprávám se pak přidávají další praktiky – některé velice nebezpečné. Tereza, které je dvacet devět, také byla jeden čas milenkou zoufale bojující o muže, kterého milovala. „Je mi ze sebe zle, když si vzpomenu, co všechno jsem vyváděla a co plánovala. Naštěstí jsem měla kolem sebe přátele, kteří mě neopustili, ale zabránili mi pár pořádných hloupostí udělat.“


Jednou z nich bylo prořezání pneumatik. Další uvolnění kola u auta. „Jednou jsem to z legrace zmínila kamarádce, které jsem se svěřovala. Zhrozila se a řekla jedinou větu, která mě vrátila zpátky na zem. ‚Co kdyby v tom autě jely jejich děti?‘ Jako kdyby mě hodila do ledové vody! Když jsem vyplavala, došlo mi, že jsem překročila veškeré hranice, které jsem v sobě měla. Nechtěla jsem nikomu ublížit, jen znepříjemnit život, a nedocházelo mi, jak fatální následky by moje počínání mohlo mít.“



Proti zlu


Je známá věc, že zoufalé ženy dělají zoufalé činy, a pro zoufalé milenky to platí dvojnásob. Když zjistí, že jejich milenec nehodlá rodinu opustit, připadají si zneužité a oklamané. Některé další boj vzdají a s milencem přeruší veškeré styky. Jiné se rozzuří a zaujmou postoj: „Když já ne, tak ona také ne.“


Nezajímá je, že jim manželka nic neudělala. Berou ji jako tu, co zničila jejich šťastné vyhlídky, a rozhodnou se pomstít. V takovém případě je zprvu nejlepší na jejich provokace nereagovat. Dá se sice namítnout, že proti zlu se musí bojovat nebo že není dobré nechat si takové útoky líbit, ale v tom případě si ujasněte, o co vám jde především – o to, aby byl konečně v rodině klid, případně aby si na vás nikdo nevyléval svoji zlost? Pak je ignorace to nejlepší, co můžete udělat. Provokatéři potřebují obecenstvo a společnost, aby bylo vůbec koho provokovat. Dělá jim dobře, když se někdo chytí na vějičku.



Pomstychtivá milenka také potřebuje společnost – vaši. Chce vidět, že není jediná, kdo se trápí, a že vám dala co proto. Když jí společnost dělat odmítnete a vůbec s ní nebudete komunikovat, ve většině případů učiní pár zoufalých pokusů, ale nakonec to vzdá, protože její snaha nebude mít žádnou odezvu. Ignorace milenčiných útoků není ústupek, ale velmi chytrý a taktický krok. Výjimkou jsou případy, kdy ani ignorace nepomáhá a dotyčná vás začne cíleně pronásledovat.


Takovému chování se říká stalking a rozhodně by se ignorovat nemělo. Anglický výraz označoval původně v řeči lovců stopování, přiblížení se k lovené zvěři. V kriminologickém smyslu je definován jako úmyslné, zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečnost. Neberte ale spravedlnost do svých rukou. Obraťte se na policii. 


  11:31,  aktualizováno  31. března 2019 13:41