VRCHOLEK LEDOVCE?
Podle statistik k poslednímu lednu letošního roku žije v Česku 2649 osob s diagnózou HIV pozitivní (před šesti lety bylo infikovaných pacientů o tisíc méně). Za první měsíc roku přitom přibyly takřka tři desítky nových případů. Nejčastěji zastoupenou skupinou mezi nakaženými jsou homosexuálové – jejich sexuální praktiky jsou pro přenos viru velmi rizikové, navíc se nechávají testovat daleko častěji než heterosexuálové. Necelé jedno procento nakažených pak tvoří narkomani.
„Nejčastěji k nákaze dochází sexuální cestou, tedy nechráněným pohlavním stykem. Není pravda, že se problematika HIV/AIDS týká pouze homosexuálů, to jistě ne, ale jedná se o velmi rizikovou skupinu. Nechráněný anální styk patří k vysoce rizikové praktice. I nechráněný vaginální či orální styk představuje riziko přenosu viru. Při heterosexuálním nechráněném pohlavním styku je ve vyšším riziku žena a snáz se přenese infekce HIV z muže na ženu. Samozřejmě i muž od ženy se může nakazit,“ zdůrazňuje Jiří Stupka ze Státního zdravotního ústavu.
STIGMA INFIKOVANÝCH
Jedním z těch, který žije s diagnózou HIV pozitivního, je i třicetiletý Michal. Virem ho před šesti lety nakazil partner, který o své nemoci věděl. Michal se o onemocnění dozvěděl zhruba rok od nákazy. „Kolega v práci dostal infekční mononukleózu, tak jsme všichni museli na test. Mně lékař na infekčním oddělení poté, co zjistil, že mám zvětšené lymfatické uzliny a jsem gay, nabídl také test na HIV. Docela dlouho jsem své onemocnění před rodinou tajil. Ono říct něco takového svým nejbližším chce dost přemýšlení a plánování. Když se mou diagnózu dozvěděli – a bylo to velmi emotivní –, přijali to skvěle. Velké podpory se mi dostalo také od přátel.“
Co Michalovi vadí, je stigma, které si onemocnění v Česku nese: „Velmi mě zasáhl neustálý boj s předsudky a stigmatizací HIV pozitivních. Je to vlastně každodenní výzva. Lidé stále věří fámám o možnostech přenosu, takže ne každý je s tím, že jsem HIV pozitivní, v pohodě. S problémem se setkávám také u některých lékařů, například stomatologa.“ Michalova osobní zkušenost může za to, že se snaží mezi svými známými působit jako takový malý posel prevence. „Není to však nic jednoduchého! Obzvláště u heterosexuálních kamarádek,“ dodává s pokrčením ramen Michal.
Právě stigma a předsudky společnosti vůči nemocným potvrzuje také Tomáš Rieger, který se s problematikou HIV/AIDS setkává doslova každý den: „Náš spolek realizoval na toto téma tříletý evropský projekt, který skončil v loňském roce a který jasně ukázal, že být HIV pozitivní je v České republice stigmatizačním a také častým diskriminačním faktorem, kupříkladu na trhu práce nebo v ordinaci lékaře. Tedy tam, kde by jeden čekal pochopení pramenící z dostatečných znalostí, a tedy i jakýsi humánní přístup. Opak je bohužel pravdou.“
MĚSÍCE PLNÉ NEJISTOTY
Na test na HIV se nemusíte nijak zvlášť připravovat (před testem nevadí ani snídaně nebo menší oběd). Je dobré vypít dostatek tekutin, sníží se riziko kolapsu při odběru. Musí však uplynout minimálně dva měsíce od rizikového chování, kvůli němuž se necháváte testovat. Seznam konkrétních míst, kde se můžete nechat otestovat, najdete na www.hiv-testovani.cz.
