Za obezitu mohou emoce. Jídlo působí jako návykový lék, říká psycholožka

Jídlo je v moderní dynamické době jednou z mála jistot. Je všude a všem dostupné a můžeme si vybírat. A tak se k němu často utíkáme jako k bezpečně prověřenému léku na rozjitřené emoce. Pilulce proti stresu a nepohodě. „Najíst se, je oproti jiným zdrojů radostí, přece tak snadné,“ podotýká psycholožka Iva Málková.

Kila navíc máme v hlavě

Česko patří mezi země s největším výskytem obezity. Přitom zdravý jídelníček by snad každý uměl přeříkat už i ze sna jako básničku. Odborníci radí, jak zamezit obezitě, osvěta je na vysoké úrovni, ale ta praxe! Sami často nedokážeme pohnout se všemi těmi nevědomými pohnutkami, které „za nás“ luxují lednice a špajzy. Marně bojujeme s kily navíc, ale jen málokdo vyhledá odbornou pomoc. Přitom jde velmi často o závislost podobnou jiným.

Častěji než kvůli energii a živinám jíme dnes ze stresu. Jídlo už dávno neplní jen svou základní nutriční a energetickou funkci, ale stalo dokonce nástrojem pro regulaci našich emocí. Nastupuje v situacích, kdy nejsou uspokojeny naše vyšší potřeby, jako je láska, přijetí, sounáležitost, uznání, seberealizace, anebo také potřeba bezpečí a jistoty.

• V rámci Světového dne obezity se můžete v neděli 9. března od 9 do 17 hodin zúčastnit online konference „Jak zdravě zhubnout a váhu si také udržet“.
• Chcete-li se naučit odolávat toxickému obezitogennímu prostředí a přestat být emočním jedlíkem – průvodcem k takové změně vám bude kniha Ivy Málkové Váhy Života.
• Více informací a registrace na webovkách STOB.

„Lidé často od mládí až do seniorského se necítí komfortně, jejich vyšší potřeby nejsou naplněny, a proto se vracejí k potřebám základním a snadno dostupným, jako je právě jídlo,“ uvažuje psycholožka a zakladatelka společnosti Stop obezitě (STOB) Iva Málková.

Při vyšších stupních obezity je třeba i psychologický přístup kombinovat s dalšími postupy, které určí lékař. Pro ty z nás, kteří trpí nadváhou či lehčím stupněm obezity, tedy mají BMI do 35, jsou ke zjištění příčin kil navíc a změnu našich stravovacích návyků vhodné psychologické přístupy.

„Nejvíc se využívá kognitivně-behaviorální psychoterapie všímavé jedení, terapie přijetí a závazku, schematerapie a další,“ říká psycholožka.

Tyto směry vedou klienta k tomu, aby natrénoval různé efektivní postupy pro nastolení a udržení změny životního stylu, a tudíž i váhových úbytků. Cílem je, aby se se stal hubnoucí sám sobě terapeutem.

„Klasická kognitivně behaviorální terapie vychází z předpokladu, že člověk s nadváhou či obezitou se nevhodné návyky naučil, podobně, jako se psi I. P. Pavlova naučili slinit. Chuť jíst spouští řada vnějších nebo vnitřních podnětů. Terapie vychází z toho, že se lidé stali loutkou ovládanou vlastním podvědomím a vnějšími lákadly. Ale: jestliže se něco naučili, mohou se totéž pomocí různých technik i odnaučit,“ vysvětluje Iva Málková.