Pomalu zavírám oči, cítím jak vítr objímá můj krk a rozechvívá poslední odstávající vlasy, které mám už i tak pevně přichycené sponou. Perníky voní přesně tak jako tenkrát, když jsem byla ještě malá holka. Začínám se cítit stále uvolněněji, jako bych se napila z číše euforie.

V ten moment ucítím vlhký polibek, který tak dobře znám a mám ho tolik ráda. Pomalu se otáčím a následuje pohlazení, které také dobře znám, ale teď ho vnímám mnohem intenzivněji než dosud. Hmmm. Nejdřív si nejsem jistá, jestli mi na tom něco vadí nebo jsem něco doposud přehlížela. Jsem si jistá, že je stejný, jaký jsem zažívala mnohokrát před tím, když mě moje maminka hladila, ale něco se na něm změnilo. Něco je určitě jiné nebo,… počkej, počkej, možná já si uvědomuji něco, co jsem si dříve neuvědomovala.

Externí obrázek

Rychle se dívám do maminčiných očí a vidím, jak se na mě krásně směje a najednou mi řekne: “Mám tě ráda, ty moje sluníčko“. Je mi neskutečně krásně a cítím se ještě uvolněnější a doslova se rozplývám. V tom okamžiku si všimnu, že stále držím její ruku, která mě hladila po tváři a snažím se zjistit, co mi přišlo tak zvláštní na tom pohlazení, které bylo nějaké jiné, než všechna předtím. Chvilku se zamyslím a pohladím ji svou jemnou ručkou. A v ten moment mi to dojde. Poprvé v životě jsem ucítila na rukách mojí mámy kus životní oběti. Její drsné dlaně jakoby se vrývali do mojí jemné kůže a snažily se mi říct: “Aha, toto všechno je práce a čas, který věnuji pouze a to jen proto, aby ses mohla mít dobře“. Najednou cítím, jak je v jejích dlaních vyryto obětování, vytrvalost a trpělivost, kterou se mnou měla a naděje, kterou do mne vkládala, abych já mohla žít důstojný, spokojený a bezstarostný život. Už tomu začínám rozumět. Jenom matka se dokáže vzdát velké části svého života, aby ho nám, svým dětem, mohla darovat.

Externí obrázek

Je to dar, který je víc než všechny poklady země. Vždyť kdo si může koupit alespoň jeden nádech navíc nebo jednu jedinou minutu života navíc, přestože by za ně dal všechny drahokamy světa. Její čas je nevyčíslitelný dar, který mi dávala každý den a to, že jsem si to uvědomila až teď, jako dospělá žena, mě přivádí do rozpaků. Je úžasné pochopit, jak může někdo darovat kus svého života a nic za něj nechtít. Je to vůbec možné? Ano je. Vždyť to je mateřská láska.

Externí obrázek

Pomalu se probouzím a uvědomuji si, že ten sen nemohl být jen tak. Že je to znamení něčeho, co už mám dlouho v sobě, ale neumím to pojmenovat a pustit dál. Stydím se.

Je to vůbec možné, že jsem tak hloupá? Že někdo je schopný obětovat kus života a já nejsem schopná říct: “Děkuji ti mami“. Tak to ne, takhle to nenechám.

Externí obrázek

Přemýšlím nad tím, jak to udělat a najednou mě napadne úžasný nápad, vždyť za chvíli jsou tu Vánoce. Sednu si rychle k internetu a hledám, co by se mojí mamce hodilo a udělalo jí radost. Musí to být něco pěkného, kvalitního, něco co by si sama nekoupila a co ji potěší. Ještě chvíli se probírám stránkami - a hurááá, mám to. Objednám jí krásnou, kvalitní koženou kabelku

Tak dárek už mám a teď ještě do něj vložit nějaký vzkaz. Sednu si ke stolu, musím to napsat hned, vždyť zítra se spolu sejdeme a budeme si dávat dárečky jako každý rok. Za pár vteřin napíšu toto:

Ahoj mami,

Láskou jsi mě objímala

Odvahu jsi mi dodávala

Nadějí si pro mě byla

Víru jsi mi dala

Část života jsi mi věnovala a já jsem nebyla schopná ti poděkovat, proto z celého srdce přijmi můj dík za to, že jsi se pro nás obětovala.

Externí obrázek

Podívám se na ni a ona na mne, ani slovo nepadlo, jen obě pláčeme štěstím!

Foto: Lucie Šumová, Karolína Havlíková, Simona Zalepová

  10:00,  aktualizováno  15:29