6. Ve čtrnáctém století frčelo mýdlo ze Španělska a z Itálie – vyrábělo se z olivového oleje. V českých zemích vzniká mydlářství v patnáctém století (cech mydlářů se v Praze zakládá v roce 1464). O sto let později se už ale hlavním producentem stává francouzská Marseille. Značka „marseilleské mýdlo“ dodnes zaručuje nejkvalitnější, ručně vyráběné kousky!
7. V sedmnáctém století církev šířila pověry, že je kombinace mýdla a vody škodlivá. Výrobek se proto používal jen pro praní oděvů nebo výjimečně při gruntování.
8. O rozšíření a velkovýrobu mýdla se v Čechách postaral sedlák a řezník Georg Schicht. Ve svém domku v Rynolticích u Liberce ho začal vyrábět v roce 1848 a o dvacet let později už zásoboval celé severní Čechy. Jeho syn Johann Schicht vybudoval v roce 1882 továrnu na mýdlo v Novosedlicích u Ůstí nad Labem (dnešní Setuza), ta před první světovou válkou zásobovala celou Evropu. Přesto si řada hospodyněk v té době ještě vařila mýdlo doma.
9. V listopadu 2006 islámská náboženská policie v Saúdské Arábii zabavila velké množství mýdla, jehož logo připomínalo jméno proroka. Ůřad na podporu ctnosti a potírání rouhačství proto nařídil okamžitě stáhnout výrobek z prodeje. Mýdlo nesmělo zpátky do obchodů, dokud se design obalu neupravil.
10. Kvalitní mýdla mají pH kolem 5,5 – stejně jako zdravá pokožka. Pokud tomu tak není, riskujete vysušování a svědění kůže. Nevhodné mýdlo poznáte stoprocentně: pokud se vám dostane do očí, nesnesitelně pálí. A co radí Francouzky? „Nikdy mýdlo nepoužívejte na obličej!“
