Vydáváte čtvrtou knihu, v čem je jiná než ty předešlé?
Nevím, jestli je tak moc jiná, pořád jsem ji tvořila já a je to můj rukopis, ale poprvé nepíšu v ich formě, ale vypravěčské er formě a dala jsem v knize velký prostor mužskému hrdinovi. Chtěla jsem nahlédnout do hlavy a duše mužům, takže jsem si udělala díky této knize takový malý výlet.
Kolik nápadů ještě máte v hlavě? Neoznámíte svým čtenářkám, že končíte? Nemusí se bát?
Určitě se bát nemusí, nic takového v plánu nemám, ale jestli přijde další múza, tak to netuším. U každé knihy mám období bažiny zoufalství, kdy si myslím, že knihu nedopíšu, že už jsem byla na vrcholu u té poslední, ale nakonec to dotáhnu. Takže témata ještě mám a budu je zkoumat.
Kolik % obsahu je autobiografický a kolik je literární nadsázka?
Celé je to literární příběh. Vždycky. Zároveň já jsem všechny postavy, kterým propůjčují své myšlení, své emoce, své detaily ze života.
Takže jsem všechno a vše je příběh, který se žil, ale taky se možná celý vymyslel.
Napadlo by vás v době, kdy jste studovala herectví, že budete úspěšnou spisovatelkou? Tíhla jste ke psaní odmala? Případně kdo vás k němu přivedl?
Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se mohla živit psaním, naopak na základce jsem bojovala s pravopisem, který pro tvůrčí psaní není tak podstatný, ale špatné známky mě dost limitovaly v sebevědomí.
Psala jsem jako dítě divadelní hry pro dramatický kroužek, ale úplně jsem nato zapomněla, až před nedávnem mi to připomněla mamka. Na psaní jsem vždycky balila jen kluky, to bylo jediné, kde jsem to využívala.
Až můj bývalý manžel si všiml, že dobře píšu a že mám zajímavé slovní obraty a neobvyklá přirovnání, že umím poutavě vyprávět příběhy a když jsem začala psát první knihu, byl to on kdo mě podporoval ve zveřejnění knihy.
A taky jsem ho nato psaní samozřejmě ulovila(smích).
Novinka Jany Bernáškové, Tři hodiny lásky vyšla 12. 5. . Je k sehnání u všech dobrých knihkupců. Pokud ji chcete s věnováním a podpisem autorky, objednávejte na www.janabernaskovakniha.cz
