V minulosti byly běžné sňatky z rozumu a manželství se vůbec nespojovalo s city, ba co víc – středověcí učenci se lásce vysmívali a mluvili o ní jako o nemoci.
Ve vyšších společenských vrstvách byly zase sňatky věcí prestiže a politické moci. Není proto divu, že nevěsty tehdy nechodily k oltáři s úsměvem na rtech a plny rozechvělého očekávání. Právě naopak.
Bývaly však utěšovány tím, že láska se dostaví časem nebo že si na svého chotě přinejmenším zvyknou.
Zdá se vám to absurdní? Dnes se přece lidé berou z lásky a ze svobodné vůle. Přesto každé druhé manželství končí rozvodem.
Máme rádi snadná a rychlá řešení
Jsou snad podmínky k tomu, aby manželství vydrželo, horší než dřív? To rozhodně nejsou. Změnili jsme se tedy snad sami, či naše nároky, naše představy? Tady už lehce přihořívá.
Ve srovnání s minulostí, kdy lidé často museli společně čelit obtížným životním podmínkám, si dnes žijeme daleko pohodlněji. Netrápí nás války ani hladomory, mnozí z nás jsou finančně nezávislí, a tím pádem dokážou uživit sebe, případně i děti, aniž by k tomu potřebovali někoho dalšího… a hlavně – nemáme chuť řešit krize, které ve většině partnerství časem přirozeně nastanou. Stojí to čas a energii, obrovské úsilí a práci na sobě i vztahu jako takovém. Do toho se mnohým nechce, tak to raději zabalí.
A potom je tu ještě otázka motivace. Proč se vlastně vdáváme a ženíme? Ano, samozřejmě, bereme se z lásky, ale tu si některé páry pletou s milostným poblouzněním, jež za rok, či za dva vyšumí, a co pak?
Skutečná láska často začíná až v momentě, kdy opadne počáteční vzrušení a člověk pohlédne do očí realitě. Teprve tehdy je možné začít budovat vztah, který vydrží a odolá různým zkouškám. Anebo taky ne, zvlášť když důvody, proč jsme šli k oltáři, byly poněkud sobecké.
Bereme vztah jako pojistku
Adrenalin na sítíchTrendu nezávazných vztahů dnes hodně nahrávají sociální sítě. Byli jste někdy na seznamce? Jen si to představte: desítky, ba stovky potenciálních partnerů, ze kterých můžete vybírat. Co na tom, že spousta profilů je falešných? Ten pocit, cit, že máte na dosah tolik možností… Dřív se lidé seznamovali v přirozeném prostředí: v kempu, na vodě, v kině, na koncertě – v kulisách reálného života. Dnes máme nespočet lákavých příležitostí k seznámení, ale ten skutečný život se kamsi vytrácí. A je opět pouze na nás, jestli si ho necháme proklouznout mezi prsty… |
Spousta žen má například pocit, že jim ujíždí vlak, slyší tikat své biologické hodiny, nebo prostě podlehnou nátlaku okolí, které se stále diví, jak to, že jsou ještě pořád singl. A jiné si nechají navléknout prstýnek hlavně proto, aby „si dokázaly, že to dokázaly“. Teď jsou konečně vdané, získaly k vysněný společenský status, od kterého odvozují svou hodnotu.
Tyto a podobné pohnutky pak logicky vedou k neveselým koncům. Žena, která své sebevědomí čerpá z oddacího listu, nebude jako manželka šťastnější, možná jen pár týdnů či měsíců, než zjistí, že její sebehodnota je stále v nedohlednu, a vytyčí si další mety.
Někteří lidé se berou i proto, že nechtějí ve stáří zůstat sami, co kdyby náhodou onemocněli? Kdo by se pak o ně postaral?
Anebo proto, že je jim líto partnera, který se přece tak snaží, snesl by jim modré z nebe, rodiče ho zbožňují… A takového hodného a obětavého člověka by odmítli? Výjimkou nejsou ani jedinci, kteří se vrhnou do sňatku proto, aby se pomstili svému ex, co jim dal košem. Špatných důvodů pro manželství je celá řada.
Necháváme si zadní vrátka
Další zase zvolí partnerství „bez papírů“. Zkrátka jim to takto vyhovuje, ať už z důvodu, že si chtějí nechat zadní vrátka pro případ, že by to nevyšlo, nebo protože jim „svatební glejt“ přijde jako přežitek. Vždyť přece vědí, proč jsou spolu, a to jim bohatě stačí.
A jsou i tací, kteří žijí „na psí knížku“ a tváří se, že jsou s tím úplně v pohodě, ale ve skutečnosti jim to strašně vadí. Podvědomě totiž cítí, že to s nimi ten druhý nemyslí úplně vážně.
Přesto v takovém vztahu zůstávají. Buď proto, že mají svého partnera opravdu moc rádi, nebo si zkrátka nevěří, nejsou dost průbojní a bojí se vyjádřit své skutečné potřeby. Ať tak či onak, za manželstvím stojí různé důvody a je na každém z nás – a naší zodpovědnosti – jaký si zvolíme model pro své soužití. Anebo jestli raději zůstaneme singl.
