Osamělost vs. samota. Ne každý touží být obklopen lidmi

Samotáři. Bylo jim dáno do vínku, že kolem sebe nepotřebují mít zástup lidí. Milují samotu a žili by docela šťastně, jen kdyby je ostatní nechali na pokoji...

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Začíná to už v raném dětství. Lidé, kterým se většinou říká samotáři, často slýchají: „Běž na hřiště, jdi mezi děti, pozvi kamarády, neseď doma o samotě…“ Někdy bývají dokonce i vyháněni do kolektivu pod hrozbou trestů, mezi které ovšem nepatří domácí vězení. 

„Jednou mi mamka, celá vyděšená, že jsem divná a nechci vůbec chodit ven, opravdu vyhrožovala domácím vězením. Pak jí ale došlo, že to by pro mě byla ta největší odměna,“ říká šestatřicetiletá bankovní úřednice Iveta, která sama sebe počítá mezi dobrovolné osamělce.

Tlupa je prostě ze všeho nejvíc

Tahle zásada je už prehistorická. Kdysi dávno totiž nemohl žít člověk mimo společenství. Sám by se neubránil, vyhasl by mu oheň a na mamuta by si taky bez parťáků netroufnul. Proto bylo nejhorším trestem (vlastně rozsudkem smrti) vyhnání z tlupy. To se děje i dnes, jenže v přeneseném významu: Kdo je jiný, kdo se odlišuje, ten musí „mimo tlupu“, zkrátka trochu na něj zahlížíme, bereme ho jako exota.

Co však dělat v případě, kdy sice máte lidi docela rádi, ale nejšťastnější jste, když mezi ně nemusíte? Dokonce jste si zvolili takové povolání, abyste jich potkávali co nejmíň?

Pokud jste zodpovědně došli k závěru, že je pro vás nejlepší samota (a nezakrýváte tím například neschopnost najít si vhodného partnera anebo si udržet vztah), pak jste tak byli vybaveni do života a je potřeba to akceptovat.

Skvělý, plnohodnotný život nemusí být jenom ten prožívaný ve velkém kolektivu. Stejně cenný a vzácný je život samotáře jako toho, kdo vychovává pět dětí nebo dokáže vést tým lidí. Nikdy neposuzujme...

Je ve vašem okolí samotář?

Člověk, který s nikým nežije nebo se neúčastní společenského života? Abyste se ho nedotkli a nezpůsobili trapasy, myslete na tohle:

• Pokuste se co nejlépe poznat, jestli mu opravdu dělá dobře samota, nebo řečmi o tom, jak je rád sám, jenom maskuje, že se mu nedaří seznamování.
• Vyhoďte si z hlavy, že ten člověk je chudák a žije méně kvalitním životem. To je velmi mylný dojem! Když si to o něm budete myslet, neverbálně budete dotyčnému dávat najevo, že ho litujete.
• Nesnažte se mu dělat dohazovače. Nenápadná pozvání na večeři, kde přímo vedle něj sedí jiný samotář, jsou trapná.
• Zároveň si ovšem také nemyslete, že člověk, který žije sám, se má daleko lépe než vy, protože ho doma nikdo nezlobí. A navíc může utrácet jen za sebe.
• Respektujte rozhodnutí druhého, že tak chce žít. Zkuste to už u malých dětí. Pokud se jim nechce mezi jejich vrstevníky, najděte pro ně jiné zajímavé využití volného času, co je nebude zbytečně stresovat.

I řada významných osobností se projevovala samotářsky, umělci dokonce samotu vyžadovali ke své tvorbě. Kupříkladu Johann Wolfgang Goethe se nechal slyšet: „Člověk může být formován společností, ale inspirován pouze samotou.“

Osamělost chápeme trochu jinak

Lidé většinou dělají velký rozdíl mezi osamělostí a samotou. První pojem pro ně představuje něco, co si sami nezvolili a co je drásá, ten druhý může být i příjemný, protože bývá dočasný nebo dobrovolně vybraný.

Ale rozdíl je i mezi samotáři. Někdo žije sám, bez partnera. Netouží po něm a nepotřebuje ho. Má jednoho nebo dva kamarády, kteří mu stačí. A někdy si vystačí s lidmi z práce.

„Já jsem někde na půl cesty,“ přiznává Iveta. „Potřebuju mít nějaký osobní vztah, a tak mám přítele. Každý žijeme ve svém bytě, ani jeden se nechce stěhovat k tomu druhému.“ V jedné věci ale Iveta nemá jasno: jak to bude s dětmi. „Nejsem rozhodnuta ani pro ně, ani pro život bez nich, vlastně nevím a čas utíká. Umím si představit spíše to, že bych měla děcko, než že bych sdílela domácnost s nějakým partnerem. Jenže to je vůči potomkům sobecké.“ Iveta má dvě dobré kamarádky, jednu z nich už od dětství, po větší partě netouží.

Mezi samotáře sami sebe ale řadí také ti, kteří mají rodinu, ovšem tím jejich společenské kontakty končí. Žijí pro svého partnera a děti, maximálně pro rodiče nebo sourozence, ale jinak se společnosti straní a nepotřebují ji. Přestože mají kolem sebe více lidí než dvě předchozí skupiny, mívají větší problém s osamělostí, když se jejich „tlupa“ rozpadne, například když odejdou děti do světa nebo partner zemře.

Jen kdyby blízcí nezlobili

Iveta a další lidé, kteří se rozhodli žít sami, tvrdí, že neměli ani tak velký problém sami se sebou jako se svým okolím... „Hlavně šlo o to si přiznat, že jsem taková,“ říká Iveta.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Kdybych měla dostat korunu za každou otázku, kdy se vdám, kdy budu mít děti, proč žiju sama a jestli se nebojím, že se mi to ve stáří vymstí, tak bych už asi byla milionářka,“ tvrdí. Zejména její rodiče jsou na nervy, Iveta je jejich jediné dítě, a proto se těžko smiřují s tím, že možná nebudou mít nikdy vnoučata.

Mnozí lidé došli tak daleko, že přerušili styky s rodinou: ne proto, že by jejich záliba v samotě byla tak velká, ale kvůli tomu, aby nemuseli poslouchat výčitky nebo narážky.

Milovníky samoty většinou nectí ani zaměstnavatelé. Sice je možná považují za zkušené odborníky a skvělé pracanty, ale sedět v obřím open space samotáři musí a zúčastňovat se team buildingů taky. Ti, kdo se rozhodli pro samotu, to zkrátka nemají snadné.

Samota je i skvělá relaxace

Zralá osobnost se prý pozná i podle toho, jestli dokáže být sama. Tedy hlavně sama se sebou. Povšimněte si, že mnoho lidí, o kterých později zjistíme, že jsou nedospělí nebo mají nějaký problém, nesnese samotu. Udělají první poslední, aby se jí vyhnuli. Práce z domova nebo nedej bůh karanténa je pro ně peklo na zemi. Stále někde pobíhají, dokonce i něco organizují. Můžou proto vzbudit zdání, že jsou úžasně společenští a vysoce kreativní. 

Současný dalajláma nám doporučuje: „Buďte každý den aspoň chvíli o samotě.“ Nejenže je to v současné přetechnizované době dobrá cesta, jak si uchovat duševní zdraví, ale jen sami se sebou můžeme dobře naslouchat svému nitru a zpracovávat vlastní myšlenky, zkušenosti a nejrůznější podněty.