Dát někomu „druhou šanci“ se zdá být lehké jako facka. Ale ono to zase tak snadné není. Obzvlášť, když vám dotyčný hodně ublížil.

Nadarmo se neříká: „Chybovat je lidské, odpouštět božské...“ Což o to, odpustit prkotinu není problém. Ale pak jsou určité hranice, přes které nejede vlak. Když je někdo překročí, těžko si k němu hledáte zpátky důvěru, věříte dál na lásku či na přátelství.

Proč je lepší (ne)odpouštět?

Stalo se vám něco podobného? Pak určitě víte, že „oprava“ narušeného vztahu vyžaduje práci na obou stranách, přičemž výsledek bývá často nejistý. Jak na to?

Krok číslo 1: Rozhodněte se sami

Víte o tom, že potlačovaný vztek, hněv či nenávist mají ničivý dopad na vaše zdraví? Podle amerických psychiatrů chronický hněv udržuje vaše tělo v režimu boje. V praxi to vypadá tak, že se vám zvýší krevní tlak a srdeční frekvence.

A výsledek? Deprese, cévní nedostatečnost, cukrovka nebo chronická únava. Chcete to? To, že někomu odpustíte, neznamená, že na všechno zapomenete. Odpouštíte hlavně kvůli sobě, abyste si tím nezanášeli hlavu i tělo, říkají odborníci. A mají pravdu... Když projevíte odvahu se s nepříjemným zážitkem vypořádat, je to, jako byste se odsekli od břemene, které vláčíte s sebou.

Krok číslo 2: Vypusťte emoce

Odpuštění bohužel není bezbolestný proces. Oživuje staré křivdy, ponížení, vztek… Nebojte se toho a nechte všechny své pocity na sebe působit.

Jste naštvaní? Zajděte do lesa nebo na louku a vykřičte se z toho. Duševní očistu můžete provozovat i v bytě. Jak na to? Rozestavte svíčky do kruhu a sedněte si do středu. Pak si představte osobu, která vám ublížila, a všechno jí od plic řekněte. Svěřte jí své pocity, zanadávejte si, poplačte… 

Zkrátka vytáhněte celý ten zasunutý šuplík pocitů a celý ho vysypte. Svíčky v tomhle případě fungují jako „čistička“ negativních emocí. Máte pocit, že na takový rituál nemáte dostatek síly? Zkuste dotyčnému napsat dopis, kde všechna příkoří vypíšete. Nakonec papír roztrhejte a dejte do koše.

Krok číslo 3: Udělejte tlustou čáru

Podařilo se vám ze sebe všechno dostat? Pak je na čase celou záležitost uzavřít. Minulost je pryč (už ji nezměníte) a je potřeba se těšit na budoucnost! Nedovolte starým křivdám, aby vás stahovaly zpátky. Nenarodili jste se proto, abyste byli něčí obětí. Svůj vlastní život si řídíte pouze vy. Svým odpuštěním jste se rozhodli žít bez nenávisti, zloby, výčitek… A teď začínáte znovu a s čistým štítem.

Krok číslo 4: Omezte kontakt

Váš viník je jen člověk. Ale to vy také… Přestože jste si vztah k němu „vyčistili“, dejte si pauzu. Rána potřebuje čas, aby se mohla zacelit.

Kdo odpouští, je šťastnější. Ze zlobivého partnera ale beránka neudělá

Proto buďte k sobě maximálně ohleduplní a nesnažte se lámat věci přes koleno. Pokud s tím člověkem máte v budoucnu být v přátelském, rodinném nebo partnerském vztahu, tak je potřeba začít od začátku.

A na to potřebujete sílu a zároveň i určitý nadhled, nezávislost. Proto se neupínejte k jednomu člověku. Choďte co nejvíc do společnosti a nacházejte si nové koníčky. Osvěží vás to!

Krok číslo 5: Dejte si na čas

Odpuštění je proces. A i když se snažíte věc uchopit rozumově (a s dotyčným třeba soucítit a chápat, proč to udělal), vaše srdce se s křivdou může prát další měsíce. Jednou ale nastane čas, kdy celá věc nějak sama odplyne a přebolí. A vy konečně pocítíte tolik potřebnou úlevu a odpuštění.

Ženy odpouštějí více a snáze než muži

Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. I tahle prožitá negativní zkušenost vás zocelí. Už se nebudete hroutit kvůli maličkostem – a kdo ví, možná vás vyhledá někdo v podobné situaci a vy mu budete schopni poradit. 

Témata: Týdeník Tina