Doba se změnila. Zatímco dřív byly hovory o sexu ve „slušné společnosti“ téměř tabu, dnes tohle téma přichází na přetřes takřka na každém kroku. A mezi ženami možná víc, než by naše polovičky patrně napadlo. Svou roli v tom nepochybně sehrály i populární seriály v čele se Sexem ve městě. Inspirovány Carrie nebo Samanthou často u koktejlu probíráme beze studu i ta nejintimnější témata a náramně se u toho veselíme.
Protože podělit se s kamarádkami o nejnovější pikantnosti je zkrátka zábavné a také poměrně terapeutické. Nehledě na to, že nám leckdy názor nezaujatého pozorovatele dokáže otevřít oči a přiměje nás podívat se na věci z jiného úhlu. Nicméně neplatí v téhle oblasti víc než kdekoliv jinde ono pověstné mlčeti zlato?
Průzkumy ukazují, že ženy o sexu nejčastěji (a nejraději) hovoří s dalšími ženami. Ať už to jsou kamarádky, příbuzné nebo kolegyně v práci. Místo aby se svěřily partnerovi, raději postelová témata pitvají v ženských kruzích. Není to ale trošku škoda? Když se nad sedmičkou vína vypovídáte kamarádce, možná se vám uleví, váš problém na domácím poli ale tohle tlachání rozhodně nevyřeší. Přílišná otevřenost vůči třetím osobám s sebou navíc nese jistá rizika...
Kamarádky nemusí vědět všechno
Na rovinu přiznávám, v tomhle případě jsem i já sama vinna ve všech bodech obžaloby. Muži – a s tím ruku v ruce samozřejmě i sex – toť jedno z nejoblíbenějších témat našich dámských sedánků. Párkrát jsem se dokonce přistihla, že pokud se ocitnu například na extrémně trapném rande, z mého nového objevu se vyklube úplný idiot nebo třeba milování skončí fiaskem, chlácholím sama sebe tím, že mám aspoň v rukávu další zábavnou historku. Takže tohle utrpení nebylo zbytečné a mně je hned veseleji!
Problém ovšem nastává, pokud s kamarádkami do detailů hovoříte o člověku, se kterým plánujete zůstat. Když se společně zasmějete postelové neschopnosti chlapíka, kterého už patrně nikdy v životě neuvidíte, vlastně o tolik nejde. Jestliže ale přítelkyně dopodrobna informujete o všem, co se děje ve vašem aktuálním vztahu, zaděláváte si na problém. Kdyby se partner dozvěděl, že jsou vaše kamarádky podrobně obeznámeny např. s jeho fetišistickými sklony nebo erektilní dysfunkcí, nejspíš by neskákal do stropu nadšením. Zkrátka a dobře, i v tomhle případě platí staré známé „všeho s mírou“.
„Když Kristýna začala randit se svým současným chlapíkem, hned o něm naší partičce kamarádek vše vylíčila. Ještě jsme neměly příležitost se s ním seznámit, nicméně už víme, že jeho penis měří jednadvacet centimetrů. Co si tak asi budeme představovat, až nám ho Kristýna přivede ukázat?“ podotýká k tématu novinářka Markéta.
Zkuste se zkrátka vžít do partnerovy kůže, a než si pustíte pusu na špacír, představte si, jak byste se cítila v případě, že by váš milý se svými kumpány z mokré čtvrti hovořil stejně o vás. Ano, tady někde je ta pomyslná hranice, co říct a o čem už raději pomlčet. A navíc tu hrozí ještě jedno riziko. Šestatřicetiletá Milena hořce poznamenává: „O našich problémech v posteli jsem se svěřovala kamarádce. Ta toho zneužila ve svůj prospěch a dnes můj manžel žije s ní.“
V práci jazyk za zuby
Ještě hůř než s falešnými přítelkyněmi můžete dopadnout, pokud se příliš otevřete v práci. Ono se to nabízí, s kolegyněmi trávíte většinu svého dne a dost snadno můžete propadnout iluzi, že se z vás staly důvěrnice. Jenže ať je to, jak chce, v práci každý kope hlavně sám za sebe. A cokoli ze svého soukromí pustíte ven, může se snadno obrátit proti vám.
Totéž se přihodilo čtyřiatřicetileté Lucii: „Před pár měsíci k nám do práce nastoupila nová kolegyně, která se tvářila nesmírně přátelsky a se všemi si hned padla do oka. Obzvlášť s ženskou částí kolektivu se okamžitě skamarádila, a tak se brzy v kuchyňce kromě pracovních věcí začaly probírat i ty soukromé. Protože byla starší, začaly jsme k ní některé chodit pro radu, i co se týče našich vztahů. Jednou jsem se jí neprozřetelně svěřila s problémem, který jsem řešila se svým tehdejším přítelem. Jenže ona to celé překroutila a začala o mně po firmě roztrubovat, že jsem zakomplexovaná, protože se mnou můj ex nechtěl mít děti. A proto se prý chovám špatně ke svým podřízeným.“
Práci a soukromí je zkrátka lepší nemíchat, ušetříte si tak spoustu potenciálních nepříjemností.
Příliš křehká rodinná pouta
Teoreticky se to jeví jako dobrý nápad. Vždyť komu byste měla důvěřovat víc než vlastní krvi? Pokud máte ke svým „ženským soukmenovkyním“ v příbuzenstvu blízko, nabízí se, že si svěřujete i ta nejintimnější tajemství. Konec konců, komu jinému?
Jistě, například vaše sestra vám patrně rozumí jako málokdo jiný, zvlášť pokud mezi vámi nezeje věková propast. Jenomže i tady je potřeba udržet si jisté hranice. Zaprvé platí v podstatě totéž co u kamarádek. Nechcete si přece představovat milence své sestry či sestřenice v těch nejožehavějších situacích, až se s ním potkáte na rodinném obědě, že?
Navíc tu mnohem silněji než u kamarádek funguje jakýsi ochranitelský pud. „Když jsem zjistila, že mě přítel podvedl, svěřila jsem se sestře. Jenže po čase mi došlo, že to nebyl úplně nejlepší nápad. S přítelem jsme si to vyříkali a dokázali jsme se přes to přenést, nicméně sestra se na něj několik dalších let dívala jako na toho největšího bídáka a dávala mu jeho selhání pořádně sežrat. Což samozřejmě vráželo klín i mezi nás dva,“ říká k tomu jednatřicetiletá Aneta.
Kapitola sama pro sebe jsou pak vztahy matek a jejich dospělých dcer. Obzvlášť pokud se vaše komunikace nese už roky víceméně v kamarádském duchu, občas to jedné nebo druhé nedá a otevře se víc, než je mezi matkou a dcerou obvyklé. V takovém případě je ale potřeba se ujistit, že ani jedné straně takový hovor není nepříjemný – přece jenom asi málokterá matka chce poslouchat třeba o tom, jak si její dceruška užila báječný sex na jednu noc. A naopak málokterá dcera touží probírat s maminkou detaily jejího intimního života.
„Přemýšlím, kde se bere představa, že dobrý rodič je i dobrý kamarád,“ podotýká psychoterapeut Tomáš Rektor. Většina psychologů se shoduje, že rodiče by měli zůstat především rodiči – a je jedno, jestli je vám patnáct nebo čtyřicet. S rodiči se zkrátka o některých věcech nemluví… Stále častěji se navíc situace obrací, tedy tak, že se matky s důvěrnostmi svěřují svým dospělým dcerám.
Přijde vám to na hlavu? Podle psychologů za tím mohou být hlavně dva důvody. Tím prvním je, že si vaše maminka o sexu možná nemá s kým jiným povídat. Obzvlášť pokud třeba po padesátce začala nový vztah a cítí se nejistá. Vrstevnice leckdy tyhle otázky už dávno neřeší, a proto si bezradná žena zkrátka přijde pro radu k dospělé dceři.
Druhý důvod se může jevit ještě o něco bizarnější. Tím, že se s vámi vaše matka baví, jako byste byla její nejlepší kamarádka, se podvědomě může bránit stárnutí. Zkrátka když se u vína může bavit o sexu s „třicítkou“, cítí se vám věkově blíž a nepřipadá si, že patří do starého železa.
Ať už je tomu jakkoli, pokud je kterékoli z vás příliš důvěrný rozhovor nepříjemný, nebojte se ho utnout. Citlivě samozřejmě...