Proč bychom se měli o zdraví chodidel zajímat?
Představte si tělo jako kostky naskládané na sebe. První je palec, druhá ploska nohy a po ní následují kotník, koleno, kyčel, páteř a hlava. Pokud je už první někde jinde, než by měla být – máte například vbočený palec – není spokojená ploska. Když není spokojená ploska, není spokojený ani kotník… a tak se to postupně řetězí dál. V našem těle totiž vše souvisí se vším. A pokud jeden dílek nefunguje správně, ostatní to musejí kompenzovat.
Když například nosíte úzké boty na podpatku, do kterých musíte palec natlačit, chodidlo si jako kompenzaci vytvoří oporu v podobě halluxu, tedy vbočeného palce.
Může tedy nějaký problém nebo nevhodná kompenzace v oblasti chodidla vést až třeba k bolestem zad, hlavy nebo krční páteře?
Ano, ale na problém je nutné pohlížet komplexně. Nejprve je třeba člověka vyšetřit a až potom stanovit diagnózu. Může to být od chodidel, ale není to tak nutně vždy.
Co ovlivňuje zdraví chodidla jako takového?
Úplným základem je jeho struktura, postavení, které máme od narození dané. Roli hraje i to, jak se chodidlo tvarovalo v průběhu času – jestli máte spadlé klenby, halluxy a podobně. Zásadní je ale vždy jeho funkčnost. Jsou lidé se spadlou klenbou, kteří můžou mít bolesti, ale jiní se stejným problémem je nemají. Dá se tedy říct, že pokud chodidlo dobře funguje, nemusí být struktura dokonalá. Velký vliv na jeho zdraví, funkčnost a pružnost má taky naše váha, pohybové stereotypy a volba obuvi. Lidská noha byla vytvořena natolik dokonale, že kdybychom ji používali správně, mohli bychom chodit klidně celý rok bosky.
Spousta žen řeší starosti s chodidly a klenbou v období těhotenství…
V tomto případě velmi záleží na laxitě neboli volnosti vaziva, protože v těhotenství přirozeně působí hormony, které ji zvyšují, a tím můžou vznikat problémy. Některé obtíže se taky můžou s volností vaziva prohlubovat. Může být prospěšné, když se budeme chodidlům víc věnovat, cíleně je procvičovat a posilovat plosku.
Jako cesta ke zdravějším chodidlům se často doporučuje chození naboso či nošení barefoot bot. Jsou to metody vhodné pro každého?
Rozhodně existují situace, kdy na to chodidlo není připravené. Pokud vám už v dětství dali pevné botičky, „nejlépe“ ještě s ortopedickou vložkou, do toho jste nesportovali, v létě jste moc bosky nechodili, chodíte málo a často sedíte, pak jsou vaše chodidla nejspíš slabá a stažená. V takovém případě bych doporučovala pracovat na zlepšení postupně. Když je léto, jděte do lesa a projděte se pět set metrů až kilometr naboso. Pak se zase obujte a doma si nohy rozmasírujte. Vzdálenost můžete postupně zvyšovat.
Je při chůzi naboso či v barefoot botách důležitý terén? Přece jen je rozdíl mezi asfaltem a lesní cestou…
To ano, ale ve městech je málokdy úplně rovný asfalt. Pokud nechodíte po cyklostezce, jsou i kostky lehký terén. Samozřejmě to není ideální, ale bylo by škoda barefoot boty úplně zavrhnout jen proto, že nemáte nablízku les. Pokud chcete začít, zkuste v nich denně ujít třeba kilometr.
Jak se díváte na ortopedické vložky? Je to pomoc, nebo chodidlu naopak neprospívá, že se nemusí „snažit“?
Je to tak půl na půl. Jako když máte zlomenou nohu a musíte chodit o berlích. Taky je časem odhodíte a začnete se hýbat bez nich. A stejné je to i s ortopedickými vložkami. V určitou chvíli je to pomoc, ale není dobré spoléhat se jen na ně.
Jaký cvik byste doporučila všem, kteří chtějí zlepšit kondici svých chodidel?
Určitě stoj na jedné noze. Stoupněte si naboso nebo v ponožkách na jednu nohu, třeba do podobné pozice jako v józe. Vydržte půl minuty a pak nohy vystřídejte. Pozorujte, jak svaly pracují. Zkuste to zvládnout bez vynechání celý měsíc a uvidíte, jak se chodidla promění.
Článek vznikl pro časopis Žena a život.
