Jednou ročně se sestavuje tabulka míry štěstí národů světa. Nejšťastnějším národem jsou (opakovaně) Finové. Pak obvykle následují Dánové, Švédové, Norové, Australané, Němci, Američané, Islanďané, Angličané...
My Češi jsme podle posledního výzkumu na krásném osmnáctém místě.
Čím to je, že se i přes zdražování jídla, energií nebo benzínu cítíme na vrcholu blaha? Jízlivé jazyky tvrdí, že za to může počasí. Barometr štěstí se totiž provádí na jaře, kdy jsou první teplé dny. Že by tato trocha světla a tepla zažehla v naší kotlině pocit štěstí? Pokud ano, tak příští rok se po utažených plynových kohoutcích budeme radovat o to víc.
Honba za penězi
Pocity štěstí bývají většinou navázané na žebříček hodnot. Ten je v naší republice téměř vzorový. Na prvním místě je zdraví, pak rodina a práce. Zní to jako idylka, ale ve skutečnosti je to trochu jinak.
Většina Čechů tráví velkou část dne v práci. Aby v ní „přežili“, snaží se podávat ty nejlepší výkony. Nakonec jsou ale tak vyčerpaní a upracovaní, že víkend prospí a na rodinu už nezbývá čas.
A zdraví? O tom snad raději pomlčme. Každodenní stres, strach, nedostatek peněz (a věčná touha vydělat si víc) naše krajany žene do vražedné smyčky. A namísto zdraví se na prvním místě řeší peníze, které přinášejí zabezpečení, svobodu a nezávislost. Zkrátka jako bychom se řídili pravidlem: „Pokud máte peníze, můžete si dovolit skoro vše. A takový pohodlný život a volnost je k nezaplacení.“
Ve zlaté kleci…
Zajímavé je, že ale ani dostatek peněz štěstí nezaručí. Vypovídají o tom příběhy slavných a bohatých lidí, kteří se i přes svá naditá bankovní konta zmítali ve stavech deprese. Jak je to možné?
Podle psychologů radost z peněz vydrží jen chvilku. Pak všechna ta nablýskaná paráda luxusu ztratí kouzlo a zevšední. A stane se stejným balastem jako obyčejné stereotypní chození do práce a vydělávání peněz. Řada bohatých lidí zažívá ve své „zlaté kleci“ pocity prázdnoty a nespokojenosti.
Z našeho pohledu to může být rozmazlenost, z hlediska duše jde nicméně o normální věc. Lidská psychika je totiž - naprogramovaná na to jít neustále kupředu. Proto si to většina z nás vždy znovu určuje u další mety a nové cíle. Bez nich se náš život zasekne a stane se jenom věčnou „čekárnou na štěstí“.
Touha po přeludu
Co je to tedy štěstí? Podle amerického psychologa Abrahama Maslowa jde o uspokojení potřeb. Vědec je seřadil do jednoduché pyramidy. Její základ tvoří fyzické potřeby, jako je spánek, jídlo, sex.
Další patro představuje potřeba bezpečí, jistoty, lásky a přijetí. Vrchol tvoří potřeba seberealizace (tedy získání nějakého přesahu).
Člověk, který má všechna patra pyramidy naplněná, je šťastný. Ale popravdě, to se povede jen málokomu. Proto je pro spoustu lidí recept na štěstí stejnou fata morgánou jako třeba nalezení elixíru mládí. Zajímavé je, že ačkoliv jde o (obvykle) marnou snahu získat celoživotní uspokojení, spousta národů a kultur má své nápady, jak tohoto stavu blaženosti dosáhnout. Tady je pár z nich...
