Možná to taky znáte. Po celém dni v práci, po nákupech, vyřizování a běhání kolem rodiny se dostaví zvláštní druh vyčerpání. Nejde tolik o únavu těla, jako spíš duše, která se cítí „přesycená“ a má jedinou touhu: neslyšet už žádný hlas, nemuset odpovídat na otázky ani nijak jinak reagovat na ostatní. Chce být už jen sama a v tichu.
Říká se tomu sociální únava a ta se může, jak přibývají léta, projevovat stále častěji. Nervová soustava je totiž s věkem okolními vzruchy přetížená a čím více jich v průběhu života nasbírala, tím horší to může být.
V tichu sami
Jsou období, kdy vám společnost druhých dělá dobře, a pak přijdou chvíle, kdy se z obyčejné návštěvy rodiny stane výkon. Možná máte pocit viny, protože své blízké přece milujete, tak proč vás jejich přítomnost tak vyčerpává?
Pomůže uvědomit si, že je to normální, že se člověk zkrátka může sociálně vyčerpat a že si má dopřát prostor jen sám pro sebe. Nejde o sobectví nebo neochotu být tu pro druhé, ale jen o přirozenou potřebu, která dodá člověku energii, stejně jako spánek po fyzické námaze.
Odpojeno, diagnóza sociální únava. Co dělat, když máme lidí po krk? |
V tichu a o samotě duše regeneruje, myšlenky se zpomalí, nervy přestanou být v neustálé pohotovosti a tělo se uvolní. To, co jste nevyhledávali v dětství, dospívání a mládí, může být později i jistým druhem nezbytnosti. Mozek totiž s věkem zpracovává informace pomaleji, ale zároveň důkladněji, proto se snadněji zahltí.
Co na to druzí
Možná se bojíte, jak se k tomu, že si vyžádáte čas jen pro sebe, postaví ostatní. Někdy je to oříšek, protože i pro ně to může být nová situace a změnou vašeho chování mohou být překvapeni. Prostě je potřeba jim to upřímně říct.
Problém samotySociální únavou trpí někdy každý. Když ale máte potřebu zcela se uzavírat do sebe a nevycházet z domu, může jít o něco vážnějšího. Pokud postupně ztratíte zájem o všechny, uzavřete se do sebe a necítíte radost ani tam, kde dříve bývala, je namístě zpozornět. Dlouhodobé vyhýbání se lidem může signalizovat hlubší problém, který si zaslouží pozornost a někdy i odbornou pomoc. |
Pokud jsou i vaše děti velké a například o vnuky se také má kdo postarat, můžete si dovolit nastavit mantinely a čas, ve kterém po vás nikdo nebude moct nic chtít. Dobré je zapsat si ho do kalendáře jako takovou schůzku sami se sebou.
Pomáhá přijmout, že vaše kapacita pro lidi není nekonečná. Někdo ji má větší, někdo menší, ale každý má nějaké hranice. Když ty své budete respektovat, paradoxně pak budete mít pro druhé více energie a stanou se z vás i lepší společníci.
Krátká samota s křížovkami, procházka, chvíle bez telefonu nebo obyčejné ticho doma dokážou nervovou soustavu „resetovat“ mnohem víc než další káva. Můžete k tomu připojit i péči o tělo, jako je relaxační masáž nebo uklidňující typy cvičení – jóga, taiči apod.
Je také dobré všímat si, kdo nám energii vrací a kdo ji naopak dlouhodobě ubírá. Někdy stačí změnit formu kontaktu, ubrat na intenzitě nebo si citlivě nastavit pravidla.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
