Léto bývá jedním z nejživějších období roku. Setkáváme se s přáteli, účastníme se rodinných setkání, na dovolené poznáváme nové kamarády. Pak je ale potřeba udělat si čas jen pro sebe.
Léto je synonymem pohody. Slunečné dny bývají inspirativní a radostné, dodávají nám energii a dobrou náladu. Vzájemně se družíme, debatujeme, tancujeme, sportujeme... Zkrátka všechny aktivity děláme s radostí a v nejlepším případě hezky pohromadě. A to je dobře, protože člověk je od přírody tvor společenský.
Jenže po návratu do podzimní rutiny to mnohé skolí. „Cítí se unavení, zničeni, vypnutí,“ dokládá psycholožka Shannon Sauer-Zavala.
„Tomuto přetížení z přemíry lidí kolem nás se říká „sociální vyhoření“ a je potřeba ho řešit,“ dodává. Jinak bychom totiž mohli získat brzy ke svým kolegům, ale i kamarádům totální averzi, a to nikdo z nás nechce.
Sociální vyhoření je hodně nebezpečné
Sociální vyhoření nezpůsobuje jen to, že míváme v létě čilejší společenský život. „Velkou a možná až zásadní roli hraje snaha udržovat neustále příjemnou atmosféru a vyhýbat se konfliktům, aby bylo léto bez jediné chybičky,“ vysvětluje odbornice.
Komu hrozí vybití baterek
|
Proto často potlačujeme své skutečné pocity, nepřiznáváme si, že jsme unavení, podráždění nebo smutní. To se pro toto období prostě nehodí. Jenže napětí uvnitř nás tím pádem stále stoupá, a právě po dvou měsících intenzivního zápřahu při letních setkáních na podzim většinou dosáhne svého vrcholu.
Chtít být někdy sám je zcela přirozené
Jak se to projevuje? „Člověka štve skoro každý, kdo se kolem něj jenom ochomýtne. Je podrážděný a vůči ostatním velmi cynický,“ popisuje psycholožka. Ač to v sobě daný jedinec může popírat, jeho jedinou touhou je pak být alespoň chvíli úplně sám.
Jenže kvůli vztahům v práci, ale i v rodině a také kvůli dětem to často nejde. A tak se zlost obrací i proti jemu samotnému.
Pokud jste na tom stejně, a i přesto se nutíte občas někam s kamarády vyrazit, nemíváte z toho zpravidla ani trochu radosti.
Navíc se cítíte stále víc unavení, špatně se vám spí a někdy vás i bolí hlava. Každý malý neúspěch je důvodem k hysterickému záchvatu a na nervy lezete už sami sobě. Je jasné, že tento stav je potřeba řešit.
„Lidé se dnes často stydí za to, že nejenže chtějí, ale také potřebují být sami. Přitom jde o naprosto přirozenou věc,“ kontruje psycholožka.
Není odpočinek jako odpočinek
|
Musíme se ale naučit ji správně praktikovat. Pro začátek si označte v kalendáři jeden, dva dny v týdnu, které se stanou jakousi vaší nekomunikační zónou. Neplánujte si na ně žádné schůzky ani rodinná setkání.
„Neodpovídejte na zprávy, vypněte v mobilu notifikace a buďte tu jenom pro sebe,“ radí specialistka.
Stejně tak vystavte stopku všem obrazovkám. Nedopusťte, aby vaše hlava začala řešit vzkazy na sociálních sítích, nehrajte žádné hry a nečtěte si zprávy. „Stačí si na toto odpojení vyhradit denně dvě hodiny, kdy si na podobné věci zakážete i myslet,“ usmívá se psycholožka.
Oznamte všem blízkým, že se to děje – třeba ve středu od 15 do 17 zkrátka nebudete k zastižení, a kvůli ničemu a nikomu to neměňte. A klidně dělejte věci bez vysvětlování jenom sami. Vyrazte na procházku se psem bez kamarádky, i když běžně chodíte společně. Vyjeďte si na sólo výlet nebo si dejte v kavárně kávu, do uší sluchátka a buďte spokojení.
„Posílíte tak také pocit svojí svobody a nezávislosti. A to zase rychle zvedne vaše sebevědomí,“ usmívá se Shannon Sauer-Zavala.
Zkuste najít nějaké tiché koníčky
A pak jsou tu ještě praktické maličkosti, které ovšem mohou hodně znamenat. Nahraďte neustálou konverzaci alespoň v domácím prostředí tichými činnostmi. Netelefonujte stále s někým, nerozebírejte každodenní zážitky s partnerem ani s vašimi potomky.
„Věnujte se raději malování, puzzle, čtení, psaní deníku. Vařte v klidu s hudbou nebo se věnujte józe a dechovým cvičením,“ radí odbornice.
Možná vás bude chvíli okolí považovat za sobce. Ale vy postupem času zjistíte, že vám to nevadí. A že se na svoje parťáky, se kterými kráčíte životem, začínáte zase těšit.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
