Staří Římané kdysi rozhodli, že týden bude mít sedm dní. Ke každému přiřadili jedno těleso na nebi, vybírali z těch, která jsou viditelná pouhým okem. Charakteristika těchto vesmírných objektů se podle dávných mudrců odráží také v povaze člověka, který se v ten den narodil.
Nabízí se i další zajímavost, jakou si můžete uvědomit i vy dnes. A sice, že jednotlivé dny mají své názvy odvozené právě podle nich.
Týden začínal dnem Slunce a z toho vzniklo anglické Sunday i německé Sonntag. Pondělí v různých jazycích odkazuje k Měsíci, ve španělštině, italštině i francouzštině je to lunes, lunedi a lundi, a to podle luny. Úterý získalo jméno díky Marsu, ve výše uvedených jazycích je druhý den v týdnu martes, martedi a mardi.
Starořímské názvy dnů to ostatně potvrzují. Dies Solis značí neděli, den Slunce, dies Lunae pondělí, tedy den Měsíce či luny, dies Martis úterý neboli den Martův, středa jako dies Mercurii je zasvěcená Merkuriovi, čtvrtku římští učenci přisoudili název dies Jovis aka den Jovův, Jupiterův, dies Veneris je pátek, v překladu den Venušin, a dies Saturni sobota, den Saturnův.
A co tedy podle jejich moudrosti o člověku vypovídají?
