Pálení čarodějnic, dřív též nazývané filipojakubská noc, je starodávný lidový zvyk spojený s rozděláváním ohňů a vírou v čarodějnice. Odehrává se v noci ze 30. dubna na 1. května napříč celou Evropou. Původně se takto loučili se zimou a vítali jaro už dávní pohané.
„Keltové tomuto svátku říkali Beltane nebo Beltain, což přetrvává v mnoha anglicky mluvících oblastech dodnes,“ vysvětluje etymolog Ballen Scott.
„Tento den byl spojený hlavně s ohněm. Zapaloval se všude kolem osad a vesnic a obyvatele měl je očistit a chránit před zlými duchy,“ dodal. Tance kolem plamenů také prý zajišťovaly plodnost žen, stejně jako úrodnost půdy.
Čarodějnice vetkli do svátků křesťané
V té době však o nějakých čarodějnicích nemohla být řeč. Ty do svátku implementovali až křesťané, kteří tento den spojili s takzvanou Valpuržinou nocí.
„Svatá Valpurga je ochránkyní proti nemocem, bleskům, bouřím a zlým duchům, tedy také čarodějnicím,“ upřesňuje odborník. Vyznavači dané víry se v tuto noc zejména modlili, avšak pohanské ohně se jim natolik líbily, proto si tuto dávnou tradici ponechali. Populární zůstal tento zvyk dodnes.
Čarodějnická vatra roste do výšky
V Česku jsme ho navíc doplnili ještě o figury pomyslných čarodějnic vyrobených ze všeho, co lze spálit – koštěte, starého oblečení, slámy apod. Rok co rok se tak lidé na vesnicích a v různých městských částech scházejí a zapalují obrovské vatry, které září do dálky až do rána, aby do nich za výskotu a křiku přihlížejících vhodili postavu čarodějnice.
Kde se vzaly, tu se vzaly
|
„Dneska je tento zvyk spojený hlavně se zábavou a veselím,“ poznamenává organizátorka jedné takové akce, Kristýna Pakostová. Podle ní se vísky v jejím kraji přímo předhánějí v tom, jak postavit co největší hranici a kterak vyrobit tu nejděsivější čarodějnici.
Ono totiž udělat správnou vatru není jenom tak. „V prvé řadě je potřeba vybrat to správné místo. Musí být hlavně na otevřeném prostranství, dostatečně daleko od stromů, dřevěných budov nebo suché trávy,“ doporučuje hasič Pavel Mrázek.
Je potřeba také bedlivě sledovat povětrnostní podmínky, protože právě vítr už dokázal v tento den způsobit nejednu tragédii. Dřevo je potřeba mít dostatečně suché, aby hořelo a nezadoutnilo celé okolí.
A pak je tu samotná stavba impozantního ohňového monumentu. Ten má nejčastěji pyramidový nebo kuželový tvar. „Staví se od základny s většími kládami a postupně se přidávají menší a menší větve na vrchol,“ popisuje hasič.
Podle něj je velmi důležité zajistit dostatečný prostor pro přístup vzduchu. Zapaluje se odspoda a rozhodně se nespěchá – nechcete přece, aby vatra vzplála najednou a čarodějnice na svém jiskřivém koštěti zmizela, aniž by si toho někdo všiml. Nutno ještě podotknout, že kolem vatry se často tancuje, zpívá a slaví. V některých oblastech se pořádají i průvody s maskami. Tak co – trumfnete letos sousedy z vedlejší vsi či města?
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
