Fenomén oversharing. Neříkáte toho lidem na sebe náhodou moc?

Stalo se vám někdy, že jste sdělili druhému člověku mnoho intimních detailů o sobě a pak toho litovali? Nejste v tom sami, tento jev má dokonce vlastní název.

Fotogalerie1

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jmenuje se oversharing a jde o anglické slovo, které označuje nadměrné sdílení. Míní se tím situace, kdy člověk prozradí příliš osobní věci ve chvíli, kdy to není běžné ani vhodné.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Patří sem například moment, kdy prodavačce v obchodě začnete popisovat trable se svými dětmi nebo vnoučaty, při seznámení s novým člověkem na něj vychrlíte detaily svých posledních vztahů nebo kadeřnici sdělíte všechno o svých zdravotních potížích a vyšetřeních.

V tu chvíli o tom možná nepřemýšlíte, jenže později toho můžete litovat a cítit se trapně. A nechápete, proč jste to vlastně udělali.

Příčiny a následky

Důvodů může být několik. Ten hlavní často vychází z vašeho momentálního rozpoložení. Možná vás něco dlouho tížilo a najednou to potřebujete dostat ven. Podobné je to i tehdy, když se vám nějaká složitá situace vyřešila a máte silnou potřebu se o to s někým podělit, jenže poblíž není nikdo, kdo by byl pro takovou zpověď vhodný.

Intimní podrobnosti můžete sdílet i proto, že se na nějakého člověka snažíte působit upřímně a přátelsky, a prostě to přeženete. Někdy je příval slov také způsobem, jak vyplnit trapné ticho, které vám začne být nepříjemné.

A může stačit i drobný spouštěč, třeba když se jen pokladní zeptá „Jak jste se měla?“, a vy se najednou přistihnete, že jí vyprávíte dlouhý průběh hádky s dcerou. Příčin může být víc, a i proto se pak těžko odhaduje, zda jste skutečně překročili nějakou společenskou hranici.

Reakce ostatních

Poznat, že jste to s otevřeností přehnali, jde často podle reakce toho druhého. Třeba když dotyčný najednou uhýbá pohledem, odpovídá jen krátce, začne se dívat po telefonu nebo působí, že by nejraději změnil téma. Pokud byste byli pozorní, všimli byste si i lehkého napětí v obličeji, nervózního úsměvu, zaskočeného výrazu apod.

Dalším varováním může být, když se pokusí konverzaci vrátit zpět k běžným zdvořilostním tématům, třeba k počasí nebo k tomu, co jste si přišli koupit, protože to je jeho způsob, jak nenápadně naznačit, že se necítí komfortně.

Někteří lidé pak reagují na oversharing přehnanou zdvořilostí – něco jako „aha, jasně, chápu“ – a přitom je vidět, že by radši byli někde jinde. Ale velmi často to poznáte až zpětně, a to z vlastního pocitu trapnosti, který se dostaví, když si uvědomíte, že ten člověk vám nic osobního neřekl, zatímco vy jste mu vyložili celý svůj život.

Jak si při rozhovoru pohlídat hranice

• Dejte si chvilku na rozmyšlenou, než začnete mluvit. Krátká pauza předtím, než něco řeknete, vám pomůže zhodnotit, jestli to opravdu chcete a potřebujete sdílet.
• Představte si, komu to říkáte. Když nejde o blízkého člověka, držte se raději obecných informací. Pomáhá položit si otázku: Řekl/a bych toto někomu cizímu v čekárně?
• Vyhněte se mluvení, když jste příliš emotivní. Když jste rozrušení nebo příliš unavení, bývá snazší říct něco, čeho pak litujete. Dejte si čas zklidnit se.
• Sledujte, jestli je rozhovor oboustranný. Všímejte si, zda mluví i druhý člověk, nebo jen vy. Když konverzace stojí jen na vašich osobních tématech, je dobré ubrat.
• Naučte se emoce bezpečně ventilovat. Zapisování do deníku, rozhovor s blízkým přítelem nebo i krátká procházka pomohou ulevit hlavě i srdci, aniž byste sami sobě zkomplikovali běžné situace.

Článek vznikl pro časopis Rytmus života.