Lidé si pod pojmem štěstí představují ledacos. Od nového domu až po bankovní účet, na kterém svítí cifra s minimálně šesti nulami. Schválně, jak byste se cítili, kdybyste najednou to všechno měli? Možná byste skákali radostí až do stropu.
Jenže takové momenty netrvají věčně, člověk nemůže žít pouze na růžovém obláčku. To prostě není možné. Psychologové se přiklánějí k názoru, že mnohem důležitější než štěstí je životní spokojenost, což je pocit, který sice není tak opojný, zato je však trvalý, a o to přece jde. Nebo si stále myslíte, že nad pověstnou „zlatou mušku“ není? Podívejme se teď společně na některé mýty, které o ní kolují.
Ke štěstí mi chybí jen…
Nová práce, milující partner, vyšší plat..., aby dcera úspěšně složila maturitu atd. V tom, co nemáme, co nám chybí, často spatřujeme příčinu toho, proč nemůžeme být šťastní.
Není to paradox? Máme rodinu, zdravé děti, práci, která nás živí, střechu nad hlavou, a přesto se užíráme kvůli tomu, že bychom chtěli ještě to a tamto.
Kdybychom se místo toho zaměřili na věci, které už máme, byli bychom mnohem šťastnější, respektive spokojenější. Chce to jen změnit úhel pohledu. Nemluvě o tom, že až dostaneme to, co nám chybí, objeví se další meta a s ní nová nespokojenost.
Štěstí se musí stále hledat
Nemusí. Buď je, anebo není. Nejde však v žádném případě o kvalitu nebo hodnotu, která se nachází někde venku, mimo nás. Štěstí je stav naší mysli. Způsob, jakým se díváme na svět, jak vnímáme ostatní lidi, a především sami sebe. Není třeba ho nikde hledat. Není totiž k nalezení.
Je to cesta dovnitř, k sobě. Právě tam to celé začíná. Uvědomit si, kdo jsem, jak vidím svět a jak na něj reaguji. Na to je zapotřebí se zaměřit a případně změnit tak, aby mi to přinášelo příjemnější pocity.