Hubnutí není jen otázkou pevné vůle. V Česku dnes trpí obezitou zhruba 26 procent dospělých a více než polovina populace má nadváhu.
Jedním z hlavních důvodů je emoční jedení: situace, kdy nejíme proto, že bychom potřebovali energii, ale proto, že se snažíme zvládnout stres, smutek, samotu nebo únavu.
Jak poznat emoční hlad
Jídlo v takových chvílích funguje jako rychlá náplast. Na okamžik uklidní, dodá pocit bezpečí nebo odměny. Jenže úleva brzy zmizí a nastupují výčitky, přejedení a pocit selhání. Právě tady se roztáčí začarovaný kruh, ze kterého se nelze dostat pouhým omezováním porcí.
Skutečný hlad přichází postupně a tělo si říká o energii. Emoční hlad naopak udeří náhle a bývá spojený s chutí na konkrétní potraviny – sladké, tučné nebo slané. Nejde o potřebu jíst, ale o potřebu cítit se lépe. Po jídle ale nepřichází spokojenost, spíš stud a frustrace.
Proč nestačí silná vůle
Emoční pojídání není slabost. Je to signál, že tělo i mysl potřebují jinou formu péče. Moderní přístup k léčbě nadváhy proto pracuje komplexně – se změnou návyků, podporou psychiky i s možností farmakoterapie, která dokáže snížit nutkavé myšlenky na jídlo. Prvním krokem ke změně je pochopit, že problém není v nedostatku disciplíny, ale v neuspokojených emocích.
Mozek chce klid, ne kalorie
Při stresu se aktivují centra v mozku, která zvyšují touhu po rychlé odměně. Jídlo je nejdostupnější řešení. Práce s emocemi, pravidelný režim a odborná pomoc mohou tuto automatickou reakci postupně oslabit.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života pro ženy.
