Na úvod je dobré ujasnit si pojmy. Mluvení používáme dnes a denně – v obchodě, v práci, s přáteli, s partnerem, a často dokonce sami se sebou. Jde o verbální projev, díky němuž vyjadřujeme své myšlenky už od útlého dětství. Komunikace oproti tomu nezahrnuje jen samotná slova, ale také naslouchání, řeč těla, tón hlasu, emoce a empatii.
Zatímco mluvit se naučíme poměrně brzy, ke skutečné komunikaci musíme „dospět“. Proč je tak důležité ji ovládat?
Vzpomeňte si, kolikrát jste v poslední době partnerovi podrážděně řekli: „Ale už jsem ti to říkala…“ nebo „Kolikrát to mám opakovat?“ To, že z našich úst vycházejí slova, ještě neznamená, že komunikujeme.
„Slovo komunikace pochází z latiny a znamená spojení. Když opravdu komunikujeme, zajímáme se, nasloucháme a sdílíme své myšlenky i pocity,“ vysvětlují Olga Studničková Šípková a Milan Studnička v knize Kniha pro partnery.
A nejde zdaleka jen o partnerské vztahy. Stejnou dovednost využijete jako rodiče, přátelé, kolegové i zaměstnavatelé. Bez komunikace se zkrátka neobejdeme. A není to jen o tom, že mluvíme o tom, jaký jsme měli den a popisujeme, co jsme zrovna měli k obědu.
Naučte se skutečně naslouchat
„Když mluvíme jen proto, abychom zaplnili ticho, aniž bychom druhému dali prostor nebo se zajímali o jeho názor, vytváříme šum místo skutečného spojení,“ upozorňuje psycholog Milan Studnička. Při dobře vedené komunikaci spolu totiž lidé mluví „k sobě“, nikoli „o sobě“.
Když slova nejsou třeba
|
Základem je upřímnost – pojmenovat své pocity včas a zdravým způsobem, dřív než emoce přetečou a zazní slova, kterých bychom mohli později litovat. Stejně důležité je umět naslouchat, nenechat se hned urazit kritikou a vnímat, že i druhý může mít na věc jiný pohled.
„Nechápu, že se manžel vždycky naštve, když mu řeknu, že nejsem jeho služka a ať konečně vynese odpadky,“ kroutí hlavou čtenářka Alena (59).
Je to ukázkový příklad nefunkční komunikace. Mnohem lépe by pravděpodobně zabralo: „Když je všechno jen na mně, připadám si jako služka. Mohl bys dnes vynést odpadky ty?“ Rozdíl je zásadní: místo útoku mluví o svých pocitech.
I ta nejhorší věc se dá říct v klidu
Tajemství dobré komunikace totiž spočívá ve schopnosti sdílet vlastní myšlenky a emoce tak, aby druhý neměl potřebu se bránit. Tím se posiluje důvěra, porozumění i spolupráce – a vztahy pak zůstávají zdravé, odolné a přinášejí radost oběma stranám.
Je pro vás tento způsob řeči nepřirozený? „Ani mluvení, ani komunikace nejsou vrozené. Učili jsme se je pozorováním rodičů a okolí. Je to naučená dovednost a ovládáme ji jen do té míry, do jaké jí rozuměli ti, od kterých jsme se učili,“ připomíná Studnička.
Rodinné vzorce se dají změnit
Změnit vzorec chování ale není tak těžké. Vyžaduje to ale trpělivost a vědomou snahu. Soustřeďte se nejen na slova, která druhý říká, ale i na jeho neverbální projevy. Mluvte jasně, jednoduše, ptejte se otevřenými otázkami a snažte se skutečně pochopit argumenty protějšku.
A jedno pravidlo, bez kterého se neobejdete? Neskákejte druhému do řeči. Nejenže je to neslušné, ale často i pasivně agresivní. Skutečná komunikace není o tom, kdo má poslední slovo. Je o vzájemném respektu.
Vliv moderních technologiíNa schopnosti správně a hlavně srozumitelně komunikovat se odráží i stále častější využívání moderních technologií. Není žádná novinka, že generace Z (lidé narození přibližně mezi lety 1997 a 2012) se vyhýbá telefonování. Dávají přednost psaní zpráv, a to i proto, že nemusí reagovat hned. „Díky tomu se vytrácí schopnost spontaneity a okamžité reakce. Když vám někdo volá, musíte na toho člověka hned reagovat, což vede k pocitu ohrožení,“ vysvětlil sociolog Vojtěch Bednář pro CNN Prima News. Žádná napsaná informace (ať už na mobilu, nebo v e-mailu) ale nedokáže přenést přesně to, co umí komunikace tváří v tvář. To má za následek řadu nedorozumění a domněnek. Vůbec nejhorší je proto se přes zprávy hádat nebo si „vyříkávat“ problémy. |
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
