Je to jedno z nejtěžších a podle psychologů i nejvíc stresujících období v životě. Zvlášť pokud ztratíte zaměstnání v pozdějším věku, děsí vás to. Jak toto období zvládnout co nejlépe?
Někdy se dá předvídat, že by se něco podobného mohlo stát. Jindy je to ale rána z čistého nebe. Pro Janu (55) to bylo něco mezi. „Věděla jsem, že se u nás bude propouštět. Pracovala jsem tam ale přes deset let. A tak jsem si říkala, že se mě to netýká,“ vypráví.
Spletla se. Na začátku tohoto roku dostala výpověď. A byla v šoku. „Vůbec jsem neměla žádná zadní vrátka. Vždyť já ani nikdy nepřemýšlela, co bych dělala, kdyby se mi něco podobného stalo,“ říká.
Ona stejně jako většina ostatních, kdo se ocitli v podobné situaci, si prošla několika fázemi přijetí. „Tou první je většinou sebelítost a žal. Lidi se ptají: proč zrovna já? Co jsem komu udělala?“ nastiňuje psycholožka Aricia Schaffer.
Podle ní následuje hněv a posléze také vina. „Postižený jedinec často začne hledat příčinu vyhazovu v sobě. Pitvá veškeré své chování s tím, že kdyby něco udělal jinak, v práci by zůstal. To ho ale dovede jen ke ztrátě sebevědomí a výčitkám,“ varuje odbornice.
Obrovsky těžkou fází je také období strachu. „Nejedná se jenom o strach z budoucnosti jako takový, ale také obavu o ztrátu kontaktů, kamarádů, kolegů a jakéhosi začlenění do společnosti,“ popisuje expertka.
Pozor na sociální sítěV této záležitosti platí jako v mnoha dalších sebevědomí narušujících věcech: zapomeňte na internet a hlavně na všemožné Facebooky, Instagramy a další sociální sítě. Čím hůř se budete cítit, tím víc ztěžka na vás budou dopadat virtuální životy, kterými ostatní zahlcují svět. „Je potvrzeno, že člověk, který se cítí špatně, má tendenci věřit i té největší lži, pokud vypadá skvěle,“ varuje psycholožka Lisa Sansom. A na tom, aby lidský život vypadal lépe, než jaký ve skutečnosti je, jsou sociální sítě založeny. Stejně tak je nebezpečná situace, při které se člověk, který ztratí zaměstnání, se vším na internetu svěřuje bezejmenné mase lidí. „Za prvé si mnoho zaměstnavatelů účty na těchto sítích u potenciálních zaměstnanců často prohlíží. Pokud pomlouváte svou předchozí firmu, nedělá to o vás dobrý obrázek,“ varuje personalistka Jitka Menšíková. Za druhé nikdy nevíte, zda se s někým ze své předchozí firmy ještě v životě nepotkáte. |
Velice podstatnou součástí této fáze je také hrůza z finanční situace (viz box). Právě ta dokáže spoustu lidí vystresovat tak, že z toho pak vznikají nejrůznější psychické choroby a fobie. Proto je potřeba si na to dávat pozor.
Nutno ještě podotknout, že muži jsou na tom v tomto ohledu o něco hůře než ženy. Má to svou logiku. A i když se dnešní svět hodně mění, muži jsou stále ti, kteří by měli být – a ve své hlavě to tak mají – ti, kdo se postará o rodinu a finančně zajistí svoje blízké. Ztráta zaměstnání jim tak bere nejen životní jistoty, ale i smysl jejich existence. Připadají si pak, jako by jejich život ztratil hodnotu.
„Začnou se za sebe stydět, čím déle nezaměstnanost trvá, tím víc si ji vyčítají jako vlastní selhání. A to je hodně nebezpečné,“ tvrdí psycholožka Andrea Taylor.
Ženy by jim v tuto chvíli měly ukázat podporu, ale pozor – nepřehánějte to. Pánům by se pak mohlo doma zalíbit napořád.
A pak je tu ještě jeden strach, který se objevuje zvláště u lidí, kteří už mají zkušenosti a vystřídali více míst. „Starší generace už nechce dělat kariéru nebo necítí takovou motivaci se někam dostat. Chce jenom zaměstnání, které je uživí a v němž se budou cítit dobře a užitečně,“ podotýká odbornice.
Jakkoli to zní jednoduše, nikdo neví líp než její zástupci, že to je to nejtěžší. „Velké loktaře či sebevědomé a namotivované jedince vezme každý. Působí dynamicky a natěšeně. Ale co s těmi staršími, kteří jen chtějí mít radost z toho, co vytvoří?“ ptá se sama psycholožka.
I když se svět v tomto ohledu mění a dravému mládí se mnohde přece jenom přivírají dveře, většinová realita je taková, že se lidé, již přišli o práci ve zralém věku, mají skutečně čeho obávat.
„Chce to stanovit si priority a vědět, co ještě dokážete skousnout a co ne. Hledejte práci ve větší blízkosti domova, aby vám zbylo víc volného času. A soustřeďte se raději na menší kolektivy. Ty většině dříve narozených vyhovují víc,“ radí expertka s tím, že je to samozřejmě jen doporučení. Vše závisí na každém jedinci.
Když si všechno nakonec srovnáte v hlavě, přestanete se hroutit a třeba se i namotivujete na další dny, můžete se dostat do poslední fáze, která je už poměrně osvobozující. „Je to jakási úleva, která je potřeba k odražení se ode dna,“ poznamenává psycholožka Lisa Sansom.
Ta tvrdí, že většina lidí si v této době uvědomí, že možná o něco přišli a třeba to nečekali, nebo to dokonce měli rádi, ale není přece nikde psáno, že na ně nečeká něco lepšího. „V tu chvíli se právě po tom novém, nadějnějším a třeba i zábavnějším, začnou pořádně poohlížet,“ říká.
A její slova potvrzuje i naše paní Jana: „Našla jsem si na úřadě rekvalifikační kurz digitálního marketingu. Je to zadarmo a může mě to posunout. Už se těším.“ Nikde jinde než tady neplatí víc, že každý konec může znamenat nový začátek.
Aby to všechno fungovalo, musíte splnit ještě jednu podmínku: podpořit svojí vlastní odolnost. „Dostat se až do fáze úlevy chce opravdu hodně vůle a sebekázně. Protože ztráta práce je skutečně náročná,“ tvrdí odbornice.
Abyste ji zvládli, buďte k sobě opravdu upřímní, třeba si i promluvte s bývalými kolegy, zda na vás také viděli nějaké chyby. Nerozčilujte se nad tím, ale vyslechněte si je a vyvoďte z toho důsledky, které vás nesrazí na kolena, ale i v této zapeklité situaci nakonec posunou dál. I když musíte být připravení na to, že to třeba bude trochu déle trvat.
