Jde vlastně o umění ozvat se, uhájit svůj prostor, ale bez hádek a pocitu viny. V praxi to znamená dokázat jasně říct, co chcete a co nechcete, aniž byste někoho urazili nebo naopak potlačili sami sebe. Je to dovednost, která pomáhá ve zcela běžných životních situacích.
Například odmítnout, když vás někdo přetěžuje úkoly, říct jasné „ne“, když nechcete něco podepsat či přivítat nezvaného hosta, nebo si dokázat prosadit, aby rodina doma víc pomáhala.
Asertivita není o křiku ani o sobectví. Je to přímé a věcné vyjádření vlastního názoru, vymezení hranic a schopnost stát si za svým i přesto, že to nemusí být druhému zcela příjemné.
Kdy se vám to nedaří
Jak vlastně poznáte, že máte s asertivním chováním problém, tedy že tak jednat neumíte? Ono to totiž jde docela snadno přehlédnout. Když se člověk pořád přizpůsobuje, často si toho ani nevšimne.
Typické je, že řeknete ano, i když se vám nechce, nebo že ostatní necháte rozhodovat za vás. Ustupujete, aby byl klid, ale pak cítíte vztek a vyčerpání. Může se to projevovat i v maličkostech: někdo vás předběhne ve frontě, ale vy mlčíte, soused vyhazuje na vaši zahradu odpadky, a vy se neozvete, příbuzní vás zvou na akce, na které se vám nechce, a vy přesto souhlasíte.
Asertivita v těchto situacích nepřijde sama od sebe, a už vůbec to nebývá jednoduché. Člověk, který byl celý život zvyklý ustupovat, najednou nedokáže říct větu typu „Nehodí se mi to.“, aniž by cítil strach, stud nebo pocit viny. Někdy se vám doslova stáhne žaludek, jen pomyslíte na to, že máte někoho odmítnout. Přesto právě krátká, jasná věta bývá tím prvním krokem. Když ji řeknete klidně, často to vyvolá úplně jinou reakci, než jakou si představujete - místo hádky přijde obyčejné „dobře“.
Začněte malými krůčky
Když se chcete ozvat, je dobré začít pravdivým popisem situace bez emocí. Třeba: „Jsem unavená a dnes už nic dalšího nezvládnu.“ Nebo: „Potřebuju víc času, abych si to rozmyslel.“ Tím si ujasníte, co vlastně chcete říct.
Druhý krok je jednoduchá věta, která vyjadřuje vaše přání nebo hranici. Nemusí být dokonalá - úplně stačí: „Dnes ne. Toto teď dělat nebudu. Potřebuju, aby ses do toho zapojil taky.“
A když druhá strana tlačí, pomůže větu tiše zopakovat, bez výbuchu a bez omlouvání. Právě toto klidné opakování bývá pro lidi kolem překvapivě srozumitelné.
Asertivitu se učíte v praxi, takže je dobré začít na malých situacích, kde tolik nejde o život. Když vás někdo předběhne ve frontě, zkuste říct: „Promiňte, ale já byla na řadě.“
Když příbuzní chtějí, abyste přijeli na akci, na kterou se necítíte, můžete odpovědět: „Tentokrát ne, potřebuji klid.“ A doma se hodí věta: „Toto zvládneš sám, já mám pro dnešek hotovo.“
Malé úspěchy dodají odvahu na větší věci. Hlavně si ale uvědomte, že je normální, pokud to zpočátku působí nepříjemně. Tělo reaguje na změnu starých zvyků. Po pár týdnech ale většina lidí zjistí, že se jim dýchá mnohem lehčeji i proto, že konečně jednají ve svůj prospěch.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
