Máte s rodiči dobré vztahy, navštěvujete se, mluvíte spolu. A přesto je vám z toho těžko. Ač vás milují, stále vás nedokážou vnímat jako dospělého člověka. Jak vystoupit z tohoto bludného kruhu a nastavit si nové, zdravé poměry?
Když si dospělé děti nerozumí se svými rodiči nebo s nimi dokonce nejsou v kontaktu, je to smutná záležitost. Mnohem častěji to ale v rodinách vypadá jinak – jejich členové se mají rádi, ale přesto jsou si vlastně cizí a narážejí na bariéru nedorozumění.
Svou zkušenost s tím má i Pavel (50). Když má čas, matku navštěvuje, občas si zavolají... Ale lehko u srdce mu v takových chvílích není.
„Jakmile se vidíme, je ze mě zase ten malý školáček,“ popisuje to a pokračuje: „Sedím, poslouchám a když řeknu svůj názor, většinou je odmítnutý s tím, že nic nechápu.“
Pavel je přitom úspěšný podnikatel, má spokojený život a spoustu přátel. „Mámu mám rád a vím, že ona mě také. Ale dneska mě už vůbec nezná. A mám bohužel pocit, že mě ani znát nechce,“ říká smutně.
Nutno říct, že není zdaleka jediný. Podle psychologů má takovou zkušenost velké procento lidí. „Někteří rodiče si i přes veškerou lásku, která je nezpochybnitelná, nedokážou vytvořit respektující vztah ke svému potomkovi,“ dokládá psycholožka Lindsay Gibson.
Láska neznamená respekt
Důvodem je podle ní fakt, že ho neumí posunout do rovnocennosti. Když je dítě malé, rodič ho vede, vychovává a má v rodinné hierarchii jasnou nadřazenost.
„Aby ale oba mohli fungovat správně i ve chvíli, kdy ratolest dospěje, musí rodič toto vnímání změnit. Ne každý to ovšem umí,“ vypráví odbornice.
Typické projevy tohoto stavu jsou nasnadě. Rodič vás nebere vážně, mluví k vám shora a naprosto nevnímá, jak žijete. Ačkoli vás třeba ze srdce miluje, neumí s vámi navázat nově nastavené, zralé citové spojení. Místo toho stále reaguje, jako byste zůstali malí.
Jak říct, co máte na srdciVyjasnit si, jak se to mezi vámi má, je extrémně náročná situace. Je pravděpodobné, že vás rodiče budou v řeči přerušovat, odporovat vám a nebo vás dokonce nařknou z nevděku či neúcty. Chce to vnitřní přípravu, krátkou, ale přímou formulaci a hlavně pevné udržení prostoru – bez hádky, ale s rozhodností.
|
„Rodiče sami prostě nedospěli v plném smyslu do vztahové zralosti. Neaktualizují si obraz, i když se dítě vyvíjí, odmítají novou realitu a často se i bojí, že ztratí jakousi kontrolu, kterou nad ním z pozice rodiče měli,“ dodává psycholog Daniel Spiegel. Jenže tu většinou stejně dávno nemají...
I rodiče musí dozrát
Řešení existuje, ale může být pro obě strany velmi složité. „Základem je nastavit si zdravé hranice, a to i vůči svým rodičům,“ radí psycholog Brene Brown.
Lehké to nebude. Musíte přesně pojmenovat, co vám nesedí – třeba to, jak vás matka nebo otec pořád přerušují, když něco říkáte. Kterak bagatelizují vaše pocity, převádějí je na svoje a snaží se rozhodovat za vás.
„Když mi máma říká, že něco nechápu nebo že vím houby o životě, cítím se nedůstojně. Mám chuť se zvednout a odejít, ale nikdy to neudělám, protože by byla smutná,“ říká Pavel.
Přátelé, kamarádi, kolegové – ti všichni dokážou respektovat, že máte vlastní názor, proto se s nimi stýkáte. A rodiče by měli být stejní, protože to dospělý člověk od svého okolí potřebuje.
Důležité je být sám sebou
Na druhou stranu je důležité se snažit vyjádřit, co byste potřebovali. Tedy v prvé řadě, aby vás rodiče vnímali jako dospělého člověka, skutečně vás slyšeli a respektovali vaše hranice.
„Podstatné je jim vysvětlit, že jste zkrátka takoví, jací jste. A i když se tato skutečnost liší od představy, kterou si vytvořili v době, kdy jste ještě byli malí, vy už s tím nic nenaděláte a oni to prostě musí přijmout a naučit se s tím žít,“ popisuje Daniel Spiegel.
To samozřejmě vyžaduje, abyste se takto brali i vy samotní. Ovšem sebevědomí nebývá ve chvíli, kdy vás rodič ani v dospělosti nebere vážně, na velké výši. I to je potřeba zlepšit, ale na tom je třeba pracovat dlouhodoběji. Proto proste své rodiče hlavně o jedno.
Tělo i mozek si všechno pamatují. Jak reagovat, když se ozve minulost? |
„Hlavní je vydobýt si právo být jiný než rodič. A také být jiný, než jaké jsou jeho fantazie o potomcích, které přivedl na svět,“ uzavírá psycholog.
Za to, že to udělal, mu můžete být vděční a milovat ho. Ne však tím způsobem, že mu budete podřízení až do jeho skonu. Buďte sami sebou. Protože bez toho v dospělosti nefunguje žádný vztah. A ten v rodině, i přes veškerou společensky nutnou přetvářku, také ne.
Nastavení nového vztahu
Když už vás rodiče poslechnou a vnímají, že se věci změnily, je potřeba přenastavit váš vztah. Nesmíte čekat na to, až s tím začnou oni – musíte do toho bouchnout vy, protože jim to, co bylo, vyhovuje.
„Nový styl vztahu nevznikne z boje, ale z vize. Musíte tedy vědět, jak má všechno fungovat,“ navádí psycholožka Lindsay Gibson.
Samota není nuda. Je to čas jen pro nás, který zklidní mysl |
Změňte třeba místo, kde se většinou setkáváte. Sami začínejte rozhovor na nějaké téma dřív, než se na vás nahrne spousta informací ze strany rodiče. Pokud se opět cítíte špatně, nebojte se a řekněte to. „Lidé to často zkusí změnit, ale když několikrát neuspějí, prostě to vzdají. Řeknou si, že to nejde a už se nesnaží,“ varuje odbornice.
To byste ale neměli dělat. Protože tak kýženého cíle nedosáhnete. A s rodičem se budete sice mít rádi, ale nikdy si nebudete skutečně rozumět a společný čas nebude šťastný ani pro jednoho z vás.
Článek vznikl pro časopis Pestrý svět.
