Nemusíte říct ani slovo, a přesto dáváte jasně najevo, jak jsou vám někteří lidé sympatičtí, jak se cítíte ve společnosti, jestli jste spíš introvert nebo extrovert anebo zda náhodou netrpíte nějakým mindrákem. Jde o to, jak moc si pouštíte lidi k tělu.
Je samozřejmě nutné dodat slovo dobrovolně, protože když jedete ráno nacpaným autobusem s cizími osobami, z nichž si půlka nečistila zuby, můžete klidně projevovat sociopatické sklony, i když jste jinak člověk vyrovnaný, mírný a společenský.
Tomu, jak velký prostor kolem sebe potřebujete, abyste se cítili v pohodě, se říká proxemika a je nedílnou součástí neverbální komunikace. To je disciplína velmi zajímavá, ale nikdy se nenechte omezit jednoznačným úsudkem, mohli byste se vážně splést, vždy je třeba zkoumat celý komplex toho, jak se daný člověk projevuje, co říká, jak to říká, jak se tváří, jaké má v danou chvíli držení těla...
Platí však, že lidé ctí kolem sebe určité zóny, do nichž si pouštějí nebo nepouštějí ostatní. Proč to dělají? A jak velké ty zóny jsou?
Proč se na vás někdo lepí?
Dotyčný nebo dotyčná se k vám přibližuje víc, než je nutné, a zasahuje vám i do intimní zóny? Něco takového by u vás mělo vždy vzbudit ostražitost. Příčin může být víc a na vás je, abyste je co nejrychleji odhalili i z jiných projevů toho člověka – jak se tváří, co povídá, jak gestikuluje…
- Ano, může mít dokonce i nekalé úmysly a chce vás napadnout, třeba když jdete v noci sami parkem.
- Může mít ale také nějakou sociální nebo duševní poruchu.
- Myslete i na to, že ten člověk třeba špatně vidí nebo slyší – potřebuje vás mít tedy blíž, než je obvyklé.
- Je možné, že o vás projevuje zájem, prostě jde o balení.
- Anebo je to zdatný manipulátor, který se rozhodl využít vašeho osobního a intimního prostoru k tomu, aby vás znervózněl a vyhodil z konceptu.
- Případně je na to tak zvyklý, protože pochází například ze země s velkou hustotou obyvatelstva, jak si přečtete dále u proxemického tance.
Co udělat?
Pokud je vám nepříjemné, jak se na vás někdo lepí tam, kde nemusí, zkuste nejdřív ustoupit. Stačí krůček. Tím si dopřejete chvilku na vyhodnocení situace, proč si tak dotyčný člověk počíná. Když stojíte, můžete například mírně vysunout dopředu jednu nohu. Pokud to nepomůže, využijte klidně nějakou překážku – zajděte na druhý konec stolu, nenápadně obejděte židli a nechte ji mezi vámi a podobně.
Lásko, slyšíš mě? Pět jednoduchých kroků k lepší komunikaci ve vztahu |
Prozkoumejte bubliny
Intimní zóna je ta nejblíž u vašeho těla, zhruba do 0,5 metru. Do této bubliny si dobrovolně pouštíte jen nejbližší a nejmilejší lidi, jimž věříte, tedy partnera, děti, rodiče, velmi blízké přátele... Jde o zónu, ve které se můžete navzájem dotknout, obejmout a kde se nic neskryje. Vidíte například detaily tváře, včetně vrásek nebo pupínků, cítíte vůni dotyčného, ale třeba i slyšíte jeho dech, což bývalo dříve považováno téměř za mýtické. Jde cca o vzdálenost natažené ruky. A to je i bezpečnostní odstup, na tuto distanc se ještě zvládnete relativně účinně bránit.
Osobní zóna je chápána od hranice intimní bubliny do cca 1,2 metru. V té vám nevadí dobří známí, širší rodina, kolegové, kamarádi… Jedná se o vzdálenost, která se uplatňuje například při běžném hovoru. Nemusíte ji ani měřit, je to taková, co vám přijde normální a příjemná pro tyto druhy kontaktů.
Společenská, sociální zóna se dle amerického antropologa Edwarda T. Halla, který v roce 1966 tyto bubliny popsal a stanovil, táhne až cca k 3,7 metru. Na tuhle distanc si držíte neznámé lidi nebo ty, kdo vám nejsou tak blízcí, udržuje se třeba při formálních setkáních.
Veřejná zóna se počítá zhruba od 3,7 metru dál a týká se veřejného vystupování, anonymního kontaktu s cizími lidmi a podobně.
A proč si od vás drží odstup?
Nechce se k vám někdo skoro přiblížit? Proč to ale dělá? Odpověď opět není dělá jednoznačná, dejte si práci a trochu pátrejte.
- Nejste mu sympatičtí, něčím mu nesedíte.
- Manipulátor tím často naznačuje, že o vás nestojí – jste pro něj podřadní, prostě míň než vzduch.
- Pokud jste si všimli, že to dělá i jiným lidem, může jít o nějakou poruchu nebo sociální fobii, existují lidé, které trápí například hafefobie – panický strach z doteků.
- Na vině může být i docela prozaická příčina, třeba si dotyčný zapomněl brýle a z větší vzdálenosti na vás lépe vidí, obědval česnečku, běžel na vlak a nemá s sebou deodorant nebo má jiný momentální, nikoli trvalý osobní důvod.
- Třeba žije v oblasti, kde má kolem sebe hodně prostoru, a není zvyklý na užší kontakt.
Co udělat?
Jestliže před vámi někdo couvá, většinou ho získáte tím, když mu dáte neverbálně najevo, že z vás nemusí mít žádné obavy. Zpomalte trošku řeč, můžete ji i lehce ztišit, přidejte úsměv a zkroťte svoje gesta, dělejte jen ta umírněná.
Sešli se Asiati s Američany
Kdepak, nepůjde o vtip ani o zpravodajství z politického dění, ale o vysvětlení pojmu proxemický tanec. Jedná se o případy, kdy dochází k setkávání různých etnik, která mají trochu jinak nastavené zóny.
Představte si tyto běžné situace: Na jednání jsou pozváni lidé z Asie, kde je vysoká hustota obyvatelstva, takže jsou zvyklí mít bubliny kolem sebe menší a pouštět si ostatní víc k tělu, a naopak obyvatelé Severní Ameriky. Tam najdete spoustu lokalit, kde k sobě mají sousedi i několik kilometrů a kde je plno prostoru, nikdo se na nikoho nemačká. Když se budou zástupci těchto různých životních podmínek bavit a stát při tom, vy si je natočíte a pak si záznam přehrajete, uvidíte zvláštní věc. Asiaté začnou přistupovat k Američanům blíž a blíž a oni budou před nimi ustupovat, couvat, jako byste byli svědky zvláštního druhu tance. Nepůjde ovšem o vyostřenou debatu, ale o vlídné rozhovory s úsměvem.
Co se děje? Inu, lidem z Asie je líp, když mají toho, s kým se baví, blízko, jsou tak zvyklí, zatímco obyvatelé oblastí, kde je nižší míra zalidnění, potřebují kolem sebe větší bubliny. Jde o pár centimetrů, ale i ty hrají roli.
Článek vznikl pro časopis Tina.
