Ano, život není peříčko a chystá na vás spoustu nástrah. Jenže vám už není dvacet, abyste se nechali jen tak napálit. Máte svůj vlastní rozum a dokážete včas zavětřit problém. Odmala vedeni jste nejspíš byli k tomu, co je správné a co ne. Ovšem ne každý v životě, koho potkáte, hraje podle pravidel, řada lidí se chová nepředvídatelně a může vás nemile zaskočit.
Proto existuje něco jako vnitřní radar, který vás včas varuje, že něco není v pořádku... Můžete na něj dát, nebo o také nemusíte. Jak se taková varování projevují?
Z kartotéky emocí
Varovné signály vaší duše, už zmíněné flags, mají formu drobných poplašných signálů, které časem sílí.
Podle psychologů není radno takové pocity ignorovat. Většinou jde o intuici, která přichází ještě dřív, než nastoupí rozum. Proč? Intuice nejsou žádné čáry máry, jde o hlas z vašeho podvědomí, který reaguje na něco, co už zná.
Představte si své podvědomí jako kartotéku zážitků, k nimž jsou přidělené různé emocemi. Podle nich vaše duše může včas odhalit, které situace vám kdysi způsobily bolest, a vyšle varovný signál. Intuice je zkrátka založená na pocitech a instinktu, v tom je její síla, ale zároveň i určitá slabost.
Role vnitřního hlasu
Pocity a emoce fungují okamžitě. Předají vám jasný vzkaz a záleží na vás, jestli ho včas rozklíčujete. Někdy se ale stane, že vás taková věc zaskočí. A místo toho, abyste ji přijali jako informaci, začnete se bránit. Zvlášť když se vám nehodí do krámu.
Kdy byste neměli intuici podceňovat?
|
„Nedávno jsem šla na seznamku, kde jsem poznala nového muže. Byl docela atraktivní, rozvedený, inteligentní. Choval se ke mně hezky, přesto tam bylo něco, co mi nesedělo. Sama jsem nevěděla, co to je... Ale protože jsem toužila po lásce a vztahu, snažila jsem se tu nedůvěru nějak zaplašit. Začala jsem v sobě muže obhajovat, vyzvedávat jeho přednosti. A když už jsem byla v koncích, pozvala jsem si na pomoc rozum. Samu sebe jsem vyplísnila za to, že na prvních schůzkách dělám takové závěry! Jenže víte co? Nakonec má intuice měla pravdu. Zjistila jsem, že můj Romeo ze seznamky má už léta přítelkyni a tímto způsobem se odreagovává,“ přiznává naše čtyřicetiletá čtenářka Klára z Turnova.
Intuice vs. impulzivita
Je tedy bezpečné věřit svým pocitům, lze je bez váhání následovat? Intuice sama o sobě bývá většinou trefou do černého. Ale mnoho lidí ji často zaměňuje za impulzivní jednání a to je chyba. Jak se tyto dvě oblasti od sebe liší? Podle znalců duše opravdová intuice přichází bez ohlášení, nejčastěji v momentě, kdy jste v klidu a uvolnění... Řekne vám své poselství a odplyne.
Naopak impulzivní chování je většinou spojeno se silnými emocemi, které vás strhnou jako mořská vlna. Najednou jste chyceni a děláte hlouposti, kterých později litujete.
Proto intuice, i když je hlavně pocitová, nemá nic společného s unáhleností. Jejím základem je moudro vašich zkušeností, které vás včas varuje před opakováním stejných chyb. A to je vlastně bonus.
Pravda i klam
Výhody intuice si uvědomovali i slavní lidé, kteří se pohybovali v racionálním prostředí. Jedním z nich byl fyzik a autor teorie relativity Albert Einstein, který se svým vnitřním hlasem řídil celý život. „Intuitivní mysl je posvátný dar a racionální mysl věrný sluha. Vytvořili jsme společnost, která uctívá sluhu, ale zapomněla na svůj dar,“ řekl jednou. A měl pravdu.
Přesto se však intuice někdy může mýlit. A není to jen proto, že jde o vhled do budoucnosti. Kopíruje také určité vzorce myšlení, které už máte z dřívějška. Jenže člověk se s věkem mění. A názory, které jste zastávali před dvaceti lety, už většinou nejsou aktuální. Proto i některé zážitky z vaší „kartotéky v podvědomí“ mohou být zastaralé a zavádějící. Tím pádem i intuice, která z podvědomí hodně čerpá, může mít někdy pravdu a jindy šlápnout vedle.
Jako se to stalo padesátileté Ivaně z Liberce: „Hodně v životě sázím na svůj pocit a zpravidla se mi to vyplatilo. I když také jsem občas narazila. Třeba před dvěma lety jsem ve svém krámku zaměstnala holčinu, která působila mile a sympaticky. Dala jsem jí veškerou důvěru a naučila ji svoje know-how. Nedávno jsem ale zjistila, že mi krade materiál i peníze. Okamžitě jsem se s ní rozloučila. Dodnes mám z toho takovou zvláštní pachuť a své zaměstnance si už nepouštím moc k tělu.“
A co na to rozum?
Lidé často hledají oporu v rozumu. Děláte to také tak? Což o to, rozum je dobrý rádce. Řekne vám, co se smí a nesmí. Co je správné a co by se moc nemělo... Přesto přijdou momenty, kdy jeho varovné signály záměrně ignorujete.
Proč? Protože kdybyste poslouchali jenom rozum, nikdy neuděláte to, co skutečně chcete. Jak uvádějí psychologové, vyjádření vašeho nitra je zásadně v emocích. Samotný rozum je chladný a kopíruje jen mínění ostatních, morálku, zákony. Srdce vás zase dokáže strhnout k bláznivým věcem, které vás mohou ohrozit.
Zkrátka je dobré obojí propojit – abyste věděli, jak tu věc cítíte, ale také co bude znamenat pro vás a vaše vztahy v okolí. Proto red flags nikdy nepřehlížejte, ale prověřujte. Ve spoustě případů se vám to vyplatí.
