Naši předkové byli na svůj osobní prostor velmi obezřetní. Znamenal pro ně jistou schopnost bránit se nástrahám přírody a nepřátel, bývali tak extrémně citliví na oblast hlavy, trupu a rukou. Tato vlastnost nám zůstala. A záleží na každém z nás, jak moc si druhé připustíme k tělu.
Podle psychologů existují čtyři zóny osobního prostoru, které závisejí na vztahu k určitému člověku. Když je poruší někdo nepovolaný, vyvolají stres, odpor nebo paniku. Víte, které to jsou?
Intimní zóna
Vzdálenost od těla: Přibližně 15 – 45 cm
Kdo do ní může: Vaši nejbližší: partner, děti, rodina a blízcí přátelé. Jakmile se na vás „nalepí“ někdo z širšího okruhu vašich známých, může to znamenat docela problém.
Své o tom ví i třiapadesátiletá účetní Jana z Prahy: „Máme nového šéfa, který je velmi kontaktní. Často přijde k nám na oddělení, klidně se ke mně nakloní a dívá se, co dělám na počítači. Nebo mě jen tak mezi řečí pohladí po rameni. Já z toho můžu vyletět z kůže! Párkrát jsem se snažila šéfovi naznačit, že mi je jeho přítulnost nepříjemná, ale jako by to neslyšel. Podobně to mají i mé další kolegyně, kterým tato žoviálnost vadí.“
Co dělat jinak: Pokud vám někdo bere prostor, zkuste poodstoupit o krok či dva dozadu (případně i do strany). Pomyslnou bariéru si vytvoříte i tím, že před tělem překřížíte ruce. Dáváte tak druhému jasně najevo, že překročil vaši intimní zónu.
